Úplavice močová

Úplavice močová neboli diabetes insipidus je jedním ze vzácnějších onemocnění. Jedná se o problémy organismu při hospodaření s vodou. Jde buď o poruchu endokrinních žláz, onemocnění metabolické, či narušení funkce ledvin, případně se může jednat o psychogenní poruchu. S mnohem častějším diabetem mellitem, známým jako cukrovka, má společné pouze příznaky, a to časté močení a žízeň. Jinak spolu však vůbec nesouvisejí.

Úplavice močová má mnoho podob – dělí se na centrální, kdy má diabetes příčinu v hypotalamu, části mozku, a na nefrogenní, která vzniká postižením ledvin. Ne tak často se vyskytuje diabetes insipidus gestační neboli těhotenský a primární – dipsogenní, jehož příčiny nejsou známy. Známý je i diabetes insipidus psychogenní, který je řazen k primárnímu. Je zřejmě vyvoláván psychickou poruchou. Formy diabetu jsou jak získané – ty jsou častější, tak vrozené.

Diabetes insipidus centrální má za příčinu nedostatek antidiuretického hormonu, známého také jako ADH. Jeho funkcí je právě řízení zpětného vstřebávání vody v ledvinách. Při nedostatku ADH odchází voda přímo do moči. Zvýšené množství produkované zředěné moči za den může vést k dehydrataci, poruchám spánku, nižší výkonnosti a následně i k psychickým poruchám.

V případě nefrogenního diabetu insipidu se jedná o necitlivost receptorů, které se nacházejí v ledvinových kanálcích, na hormon ADH. Antidiuretický hormon tělo sice vytváří, ale ledviny na něj nereagují, a tak dochází taktéž k odcházení vody přímo do moči. Tato forma diabetu bývá získaná především po lécích, jako je lithium. V případě méně časté vrozené formy je onemocnění vázané na chromozom X.

Těhotenský neboli gestační diabetes insipidus je vyvoláván placentou produkovaným enzymem vazopresinázou. Enzym katabolizuje rozkládání ADH, čímž tohoto hormonu ubývá a následek je stejný jako výše popsané formy diabetu insipidu. Těhotenská forma diabetu mizí 4 až 6 týdnů po porodu.

Rizikovými faktory jsou hlavně autoimunitní choroby, úrazy, záněty či operace hlavy, nádory v oblasti hypofýzy a hypotalamu, případně familiární šíření, tedy výskyt onemocnění v rodině. Jedinou možnou prevencí je očkovat se proti zánětu mozku, který může být jedním z faktorů způsobujících onemocnění. Důležité je i užívání ochranných pomůcek, které mohou předejít poranění hlavy (např. helmy při jízdě na kole).

Stejně jako známější diabetes mellitus se i úplavice močová projevuje velkou žízní spojenou s nadměrnou tvorbou moči. Kvůli nedostatku tekutin dochází v těle k dehydrataci, která vede ke zvýšení tělesné teploty. Vrozený diabetes insipidus, který se projevuje již od narození, může vést k mentální retardaci. Častěji se vyskytuje neúplný diabetes insipidus, kdy nedochází k úplnému nedostatku ADH. Projevuje se tak, že nemocný močí více než 2,5 litru moči za den, u nefrogenního diabetu se jedná o více než 4 litry moči denně. Známé jsou i vzácné extrémní hodnoty jako 20 litrů moči za den.

Léčba se odvíjí od příčiny onemocnění. ADH může být nahrazen syntetickým analogem. V případě necitlivosti ledvin se nemocnému podávají léky, které stimulují zpětné vstřebávání sodíkových iontů, jež na sebe v ledvinách vážou vodu, takže ji organismus zbytečně neodstraňuje. Léčba je provázena omezením soli ve stravě a dodržováním pitného režimu. Závažnou komplikací diabetu insipidu bývá totiž právě dehydratace.