Obsedantně-kompulzivní porucha spadá mezi neurotické duševní poruchy. Postižený cítí potřebu opakovaně provádět nějaké úkony (kompulze) nebo ho trápí opakované myšlenky (obsese), a to v takové míře, že může být ohroženo jeho obecné fungování.
Obsese je tedy nějaká myšlenka nebo představa, která ovládá mysl pacienta a nutí ho k jednání – kompulzi. Tímto jednáním se postižený snaží zbavit obsese.
Mezi typické projevy patří například časté mytí rukou, kontrola zamknutých dveří nebo třeba počítání. Člověk si je svého iracionálního chování vědom, ale není schopen se těchto činností vzdát.
Pro správnou diagnostiku je třeba, aby byla u pacienta přítomna kompulze nebo obsese nebo obojí. Postižený si je vědom iracionality spojené s těmito myšlenkami a činy, a přesto je není schopen ovládat a zabírají mu významnou část dne (věnuje jim obvykle hodinu denně). V neposlední řadě je pak třeba vyloučit, že by kompulze nebo obsese byly důsledkem jiných poruch nebo užívání drog či alkoholu.
Příčina této poruchy není známa, mezi rizikové faktory patří stres a v některých případech byla zjištěna spojitost s prodělanou infekcí. Náchylnější může být jedinec, který v rodině již nějakého člena s obsedantně-kompulzivní poruchou má.
Porucha je léčitelná, léčba probíhá pomocí psychoterapie a v některých případech může pomoci i nasazení léků – antidepresiv. Neléčená porucha může vést až k vyřazení z běžného plnění základních lidských potřeb.