Ménièrova choroba

Ménièrova choroba postihuje vnitřní ucho, a to většinou pouze jedno – jen u malé části nemocných jsou zasaženy obě uši. Příčina této nemoci nebyla dosud objasněna. Objevuje se náhle, bez předchozích varovných signálů. Nepatří mezi onemocnění přímo ohrožující na životě, pacientovi však život komplikuje.

Ve vnitřním uchu je hlemýžď (orgán sloužící k zachytávání zvuku) a dále zde jsou tři polokruhovité kanálky (ty tělu hlásí, v jaké poloze se nachází). Uvnitř hlemýždě i kanálků je endolymfa – tekutina, která zajišťuje, aby vnitřní ucho správně fungovalo. Právě nadbytek endolymfy je jednou z předpokládaných příčin vzniku Ménièrovy choroby. Hromadění této tekutiny způsobuje u nemocných zvyšování tlaku, v důsledku čehož je narušeno sluchové a rovnovážné ústrojí. Endolymfa se pak rozlévá i do míst, kde by být neměla.

Choroba má následující projevy:

-       silná motolice,

-       závratě,

-       pocit tlaku v uchu,

-       zhoršení sluchu,

-       nepříjemné vjemy v uchu (šumění, zvonění…) a další.

Tyto příznaky se objevují v podobě záchvatů a po nějaké době vždy odezní. Problémy se sluchem postupně přetrvávají a časem se u některých pacientů může objevit úplné ohluchnutí.

Prevence přímo proti Ménièrově nemoci neexistuje. V případě propuknutí je důležité dbát na dostatek spánku, vyhýbat se stresovým situacím a omezit příjem soli, kávu, alkohol a kouření.

Léčba spočívá hlavně ve snaze zmírnit negativní projevy záchvatů a zachovat sluch. Podávají se tedy léky proti závrati či zvracení. V některých případech může pacient podstoupit i operativní zákrok. Úplné vyléčení nicméně zatím není možné, z toho důvodu je důležitá také psychoterapie nemocného.