Stendhalův syndrom

Stendhalův syndrom se řadí mezi takzvané psychosomatické nemoci (takové nemoci, které se projevují fyzicky v důsledku psychické nerovnováhy).

Jako první tento syndrom popsala florentská psychiatrička Graziella Magheriniová, i když jméno získal podle spisovatele Stendhala, z jehož zápisků vyplývá, že trpěl jeho příznaky.

Tento stav se objevuje, když jedinec musí čelit takové životní zkušenosti, která pro něj má veliký osobní význam, a to nejčastěji ve vztahu k umění, při pohledu na krásné umělecké dílo nebo případně na oslnivě krásnou krajinu.

Projevuje se zrychleným tepem, závratěmi, omdléváním a v některých případech může dojít i k halucinacím. V důsledku těchto symptomů může dojít až k rozvinutí dočasné psychózy. Nejčastěji se syndrom vyskytuje u osob ve středním věku, které většinu času tráví v prostředí domova a v podstatě jej neopouštějí. Také mu častěji podléhají turisté, kteří se setkají tváří v tvář s díly svých oblíbených umělců.

Jedná se o šokovou situaci, v jejímž důsledku může dojít k dalším komplikacím (například pád ze schodů apod.). Jako první pomoc může být potřeba nemocniční ošetření a podání antidepresiv.