Glomerulonefritida

Glomerulonefritida je onemocnění glomerulů, tedy mikroskopických tělísek, která mají na starost filtraci krve a jsou uložena v ledvinách. Jsou evidovány různé typy glomerulonefritidy, a to podle způsobu, kterým poškození glomerulů vzniká. Obecně se rozlišuje glomerulonefritida primární, při níž jsou postiženy pouze ledviny, a sekundární glomerulonefritida, která souvisí s jiným onemocněním a je jeho součástí. Glomerulonefritida se dělí také podle délky průběhu, která má vliv na úspěšnost léčby a také na následky onemocnění.

Imunitní systém je založený zejména na tvorbě protilátek, které deaktivují a potlačují škodliviny. Protilátky se vážou se škodlivými látkami v imunokomplexu, čímž následně přitahují imunitní buňky a díky tomu se celý komplex zlikviduje. Při tomto procesu však může dojít i k poškození okolní tkáně. Komplexy také mohou cirkulovat v krvi a kvůli své velikosti se mohou usazovat na filtračním sítu v glomerulu. Imunitní buňky tak zničí i celý glomerulus. Komplexy však mohou vznikat i přímo na místě, pokud je část glomerulu považována za škodlivou. Komplexy i protilátky se přitom mohou vytvářet z různých důvodů, kvůli různým infekcím, poruchám imunity, nádorovým onemocněním a dalším.

Příznaky onemocnění glomerulonefritidou nejsou vždy viditelné a nemoc může být často identifikována až laboratorním nálezem z moči. Souvisejí s ní například tyto příznaky – a to samostatně, nebo v kombinaci s dalšími: únava, zvýšená teplota, zvracení, někdy i bolesti v bedrech. Kvůli zadržování tekutin v těle dochází někdy k otokům, které jsou viditelné zejména na obličeji. S glomerulonefritidou souvisí i zvýšený krevní tlak, který má za následek bolesti hlavy. Pacienti močí méně často až vůbec. V některých případech bývá v moči přítomna krev.

Léčba jednotlivých typů glomerulonefritidy závisí na jejich průběhu a příčině. Akutní glomerulonefritida vzniká nejčastěji v návaznosti na onemocnění vyvolané bakterií Streptococcus pyogenes, jako je například angína nebo impetigo. Prevencí je důsledná léčba antibiotiky spolu s klidovým režimem. Jednotlivé možné příznaky se pak léčí odděleně. Ledviny se obvykle zahojí bez problému.

Rychle progredující glomerulonefritidy (RPGN) se vyvíjejí podle zahájení léčby. V případě pozdního zahájení může dojít až k selhání ledvin. Látky se mohou vyvinout díky imunitní reakci proti glomerulům. Viníky mohou být i poststreptokové infekce, případně systémová onemocnění. Diagnózu lze stanovit podle přítomnosti protilátek v krvi a ultrazvukového vyšetření, případně biopsií ledvin. Pacienti jsou léčeni kortikoidy a cyklofosfamidem. Pro očištění krve od protilátek se podávají plazmaferézy. Jedná se o dlouhodobou léčbu, a to nejméně na 6 měsíců. S ní je důležité dodržovat klidový režim.

U nefrotického syndromu dochází k minimálním změnám glomerulů. Léčeny jsou pouze jeho příznaky. V jiných typech glomerulonefritidy je léčba podpůrná a často dochází k selhání ledvin v následujících 10–20 letech.