Onemocnění, při němž bývá postižena hybnost, to znamená, že člověk nemůže provést pohyb, který by normálně chtěl. Omezení pohyblivosti se netýká pouze končetin. Onemocnění se liší stupněm či závažností poškození člověka, příčinami poškození a průběhem onemocnění. Někdy se v češtině užívá pojem ochrnutí. Při mírnějších formách se používá i slabost.
Obrna se dělí na dva typy:
1. Paréza – ochrnutí je částečné
2. Plégie – úplná ztráta hybnosti
Monoparéza či monoplegie je obrna jedné končetiny, diparéza či diplegie je obrna obou končetin, triparéza či triplegie je obrna tří končetin, a při quadruparese jsou postiženy všechny čtyři končetiny.
Nejčastěji vyskytující se je dětská mozková obrna (postižení mozku) a dětská obrna, což je infekční onemocnění virového původu.
Dětská mozková obrna je označení pro soubor nenakažlivých poruch vývoje motorických oblastí mozku nebo jejich jiné poškození v raném stádiu vývoje, jejichž důsledkem jsou zejména poruchy hybnosti. Příznaky nemoci jsou patrny v prvních letech života dítěte. Průběh onemocnění je v zásadě doživotní. Kromě poruchy hybnosti jsou postiženy i části mozku, které zodpovídají za jiné funkce než za řízení motoriky. Tyto děti mohou trpět epileptickými záchvaty nebo mohou mít snížený intelekt.
Dětská obrna je onemocnění virového původu, které způsobuje virus ze skupiny poliovirů. Viry se vylučují stolicí nemocného člověka a mohou se dál šířit při nedostatečné hygieně, dále kontaminovanou vodou či potravinami. Je to těžké onemocnění, které vede k poškození motorických neuronů (neurony, které řídí svaly), a důsledku toho ke vzniku obrny. Od roku 2007 se proti dětské obrně očkuje, což vedlo ke snížení výskytu onemocnění o 99%.
Žádná specifická léčba neexistuje. Důležitá je rehabilitace, se kterou se má začít co nejdříve. Smyslem rehabilitace je především růst svalové hmoty, která je pak schopná nahradit obrnou postižené svaly. Pokroky v léčbě postižených vedly k tomu, že dnes již mnozí z těch, kteří byli včas a správně léčeni, mohou vést téměř normální život.