Kapavka

Kapavka patří mezi nejčastější sexuálně přenosné nemoci. V roce 2006 bylo v České republice 10,5 infekce kapavky na 100 tisíc obyvatel. Infekce bývá častěji přítomna u můžu a postihuje hlavně skupinu ve věku 15–35 let.

Původcem onemocnění je bakterie gonokok (Neisseria gonorrhoeae). Je velmi málo odolná vůči zevnímu prostředí, proto je malé riziko nákazy např. při užívání veřejných záchodů či při líbání. Přenos kapavky se děje téměř výhradně intimním kontaktem, tj. pohlavním stykem.

Kapavka má malý sklon k celotělovému šíření a má většinou charakter akutního zánětu s hnisavým výtokem. Postihuje sliznici močopohlavního (urogenitálního) ústrojí. U mužů se jedná nejčastěji o močovou trubici, odkud se může šířit do prostaty, semenných váčků a nadvarlat. U žen kromě močové trubice často postihuje i děložní čípek, odkud může dále projít do pochvy, dělohy či vejcovodů. U obou pohlaví může nemoc postihnout také sliznici konečníku následkem provozování análního sexu, při orálním sexu existuje riziko infekce nosohltanu.

Základní prevencí je samozřejmě zodpovědné sexuální chování. To s sebou nese omezený počet sexuálních partnerů a vyhýbání se pohlavnímu styku s náhodnými osobami. Riziko nákazy rovněž snižuje používání kondomu, hlavně u osob bez stálého partnera.

Příznaky a projevy kapavky odlišujeme na základě pohlaví.

U mužů mezi první příznaky patří:

•          Pálení a řezání při močení
•          Časté močení
•          Zarudnutí kolem ústí močové trubice
•          Běložlutavý výtok

Neléčením nebo neefektivním léčením dochází k šíření infekce vzhůru močovými cestami a vzniku zánětu semenných váčků, nadvarlat a prostaty, s čímž přibývá dalších příznaků. Až 10 % případů infekce ovšem nevykazuje žádné příznaky.

U žen mezi příznaky patří:

•          Pálení při močení
•          Výtok
•          Zarudlé děložní hrdlo povleklé hnisem
•          Krvácení mezi menstruačními periodami (nebo i po sexuálním styku)

V případě neléčené infekce dochází k jejímu šíření a vzniku zánětu děložní sliznice, malé pánve či vejcovodů. U déletrvajících onemocnění se k příznakům přidává také bolestivá soulož. Až 50 % žen se s žádnými příznaky nepotýká, nicméně to pak představuje nebezpečí z hlediska dalšího šíření nákazy.

Vyšetření kapavky probíhá tzv. kultivací, tj. vypěstováním přítomné bakterie. Bakterie se získává výtěrem – u mužů z ústí močové trubice, u žen z krčku děložního a močové trubice. Spolehlivou metodou je také přímý mikroskopický důkaz.

Léčba kapavky je povinná a vzhledem k tomu, že původcem infekce je bakterie, probíhá podáváním antibiotik, většinou po dobu sedmi dní. Pokud léčba začne včas, existuje veliká šance úplného vyléčení.

Ke komplikacím může dojít v případě neléčení či nedodržování správných zásad léčby. Patří mezi ně:

• Rozšíření infekce na další orgány
• Ztráta plodnosti u mužů i žen
• Časté potraty, předčasné porody a mimoděložní těhotenství
• Zvýšená náchylnost k získání jiných sexuálně přenosných infekcí (HIV, syfilis)