Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění. Postihuje tedy více orgánů a je pro něj typická tvorba granulomů, což jsou ložiska ve tkáni, v nichž dochází ke shluku buněk imunitního systému reagujících na dosud neznámý podnět.
Jaké jsou příznaky?
Nejčastěji jsou postiženy nitrohrudní lymfatické uzliny, což je stav, který se klinicky nemusí nutně projevit, a může se tak jednat o náhodný rentgenologický nález, u kterého nemusí být vyžadována léčba. V takovém případě jde o asymptomatickou formu sarkoidózy.
Opakem je sarkoidóza s akutním průběhem a příznaky infekčního onemocnění, tedy:
- Horečka
- Bolesti v krku
- Bolesti svalů
- Otoky kolem kotníků
- Kožní výsev
- Zvětšené nitrohrudní uzliny
Nejčastěji se v takovém případě jedná o tzv. Löfrengův syndrom, běžnou průběhovou variantu onemocnění.
Poslední možností je chronická forma, o níž mluvíme v případě trvání delšího než dva roky.
Podle nálezu se sarkoidóza dělí do tří stadií.
1. V prvním stadiu jsou postiženy nitrohrudní uzliny, které jsou nápadně zvětšené.
2. V druhém stadiu jsou uzliny zvětšené již méně, nicméně jsou postiženy i plíce.
3. Ve třetím stadiu jsou postiženy pouze plíce. Mezi časté příznaky patří suchý kašel, dušnost, únava či nechutenství.
Sarkoidóza postihuje několik částí těla:
- Dýchací ústrojí
- Lymfatické uzliny a slezinu
- Oči
- Kůži
- Pohybové ústrojí
- Nervovou soustavu
- Srdce
Mezi dalšími zasaženými orgány mohou být např. játra, žaludek, střevo, ledviny, slinivka břišní či štítná žláza.
Jak se sarkoidóza léčí?
Léčba se zahajuje pouze při subjektivním údaji dušnosti podloženém funkčním vyšetřením plic a zjištěním zhoršených plicních funkcí nebo při alespoň šestiměsíčním neměnícím se nálezu.
Při postižení očí, srdečního svalu či centrálního nervového systému se nasazuje léčba glukokortikoidy, které tlumí imunitní systém.
70–80 % pacientů se vyléčí bez léčby, úmrtnost na sarkoidózu se pohybuje okolo 5 %.