Peritonitida

Peritonitida je závažný zánět peritonea (pobřišnice), tenké membrány v dutině břišní, která má za úkol ochranu a podporu orgánů, jež se v dutině břišní nacházejí. Bývá lokalizovaná či generalizovaná – tehdy se vyskytuje v celé dutině břišní. Peritonitida se rozděluje zpravidla na infekční a neinfekční.

Infekční peritonitida je způsobena choroboplodnými zárodky, obvykle bakteriemi, případně plísněmi. Častou příčinou bývá perforace zažívacího traktu, kdy zánět vyvolají střevní bakterie. Může se jednat i o vliv jiného zánětu, například zánětu žlučníku či slepého střeva, případně o perforaci v místě nádoru či vředu. Může jít také o následek úrazu či spolknutí ostrého předmětu, vinou čehož mohou být do břišní dutiny zaneseny bakterie. Zvláštní formou infekční peritonitidy může být i spontánní bakteriální zánět pobřišnice vyvolaný komplikací jaterní choroby s tekutinou v břišní dutině, kdy se bakterie dostávají přes neporušenou střevní stěnu do břišní dutiny, kde vyvolávají zánět.

Neinfekční peritonitida je vyvolávána nejčastěji podrážděním pobřišnice tělními tekutinami, jako jsou žaludeční šťávy, moč, žluč či trávicí šťávy slinivky. Dostávají se do dutiny břišní perforací orgánu, s tím rozdílem, že jsou neinfekční. Často jsou však infikovány bakteriemi, které způsobí infekčnost zánětu. Záleží tedy na rychlosti zásahu lékařů.

Peritonitida bývá komplikací jiného primárního onemocnění. Vyvolána může být tedy jak onemocněním jater, tak i autoimunitním onemocněním. Prevencí proti peritonitidě je vyvarování se primárních onemocnění. Dále je vhodné nekonzumovat alkohol a k předcházení různým onemocněním může také velmi přispět omezení konzumace tučného jídla. Spolu s dostatečným příjmem tekutin a stravou, která nezvyšuje hladinu cholesterolu, se tak můžeme vyhnout většině nemocí, které jsou peritonitidou provázené.

Peritonitidu poznáme tak, že ztrácíme chuť k jídlu, máme pocit na zvracení, který doprovázejí zesilující se bolesti břicha. Později se zánět vyvíjí a způsobuje horečku a třesavku. Typické pro peritonitidu je stažení břišních svalů, které lze rozpoznat pohmatem, jelikož břicho je tvrdé a břišní svaly nelze zmáčknout. Zmíněné příznaky doprovází rychlá srdeční činnost, pocení a bledost pacienta. Zánět lze odhalit díky příznakům a krevním testům. Důležitý je samozřejmě rentgen postižené oblasti. V případě pochybností je běžné provádět CT, ultrazvuk břicha anebo magnetickou rezonanci. V akutních případech je však pacient rovnou poslán na operační sál.

V případě infekční peritonitidy se léčba zahajuje podáváním nitrožilních antibiotik. Pokud se však jedná o pokročilý případ a zánět neustupuje, je nutné přistoupit k chirurgické léčbě, kdy dochází k vyčištění břišní dutiny, aplikaci antibiotik, případně k odstranění odumřelých částí orgánů. Pacient musí být dále důkladně sledován. Ve stáří dosahuje úmrtnost k 40 %, v případě neléčeného zánětu pacienti umírají. Je velmi důležité neodkladně navštívit lékaře a nepokoušet se o léčbu doma.

Zásadní komplikací při peritonitidě bývá otrava krve neboli sepse, kdy dochází k šíření bakterií po celém těle. Občas se objevuje také septický šok, vyvolaný masivním zaplavením organismu bakteriemi. Na to náš imunitní systém reaguje tak, že vyplaví obrovské množství látek, jako jsou cytokiny a další. Důsledkem je výrazný pokles krevního tlaku, pocení, bledost a rychlá činnost srdce. Další známou komplikací je pak břišní absces, tedy zánět, který zůstává po zaléčení. Většinou musí být odstraněn punkcí a drenáží pod ultrazvukovou kontrolou anebo operací.