Kopřivka

Kopřivka je velice časté onemocnění, které alespoň jednou za život postihne cca 20–30 % lidské populace. Je pro ni charakteristický výsev tzv. pupenů (pomfů), které jsou zpravidla svědivé. Nejčastěji jí trpí mladí dospělí jedinci.

Kopřivku můžeme rozdělit na několik druhů, nicméně všechny jsou provázeny společným faktorem – degranulací žírných buněk, tzv. mastocytů. Jedná se o speciální buňky, které se nacházejí po celém těle v těsné blízkosti cév. Tyto buňky vyrábějí a skladují ve svých granulech řadu aktivních látek či působků, které se při degranulaci (tj. procesu uvolnění těchto látek ven z buňky) dostávají do těla a krve a specificky působí. Obecně lze říct, že se mastocyty podílejí na vzniku a udržování zánětu. Zánět je uniformní odpovědí organismu na nějakou škodlivinu s cílem ji eliminovat. Dále mohou mastocyty hrát roli v imunologických reakcích, lokálně ovlivňovat krevní oběh atd. Řada látek, které jsou uvolňovány při degranulaci mastocytů, působí jako vazodilatátory cév – rozšiřují cévy, do kterých tak proudí více krve. To má za následek dvě věci. Při kopřivce se nejprve objeví zarudnutí kůže a následně charakteristické pomfy. Při vazodilataci totiž dochází k lokálnímu zvýšení množství krve a víc červené krve v oblasti způsobí začervenání kůže. Díky vazodilataci se také zvyšuje cévní permeabilita, tj. propustnost cévní stěny pro vodu a látky v ní obsažené. Tekutina se dostává do druhé vrstvy kůže pod pokožkou, kde nad sebe vytlačuje masy buněk, což dává vzniknout charakteristickým výsevům na pokožce.

Samotná degranulace vzniká třemi základními mechanismy:

1.       Imunologický

Klíčovým faktorem takovéto degranulace je předpokládaná přítomnost nějakého alergenu.

2.       Neimunologický

Tuto degranulaci navozují jiné látky, např. kodein či kontrastní látky.

3.       Idiopatický

Příčina vzniku degranulace není v tomto případě známa.

Základním příznakem kopřivky jsou již zmiňované pomfy. Ty jsou:

-          silně svědící

-          oteklé

-          ploché

-          dobře ohraničené

Vznikají velice rychle a rovněž rychle zanikají. Pomfy se od sebe mohou lišit velikostí a produkcí tekutiny, která výše uvedený vzhled může měnit na puchýřnatou formu. Obsah takových puchýřků může být čirý či zkalený krví. Nejvíce zřejmým symptomem je pro pacienta svědění, zpravidla velice intenzivní. Vyvolává však spíše tendenci k tření než ke škrábání kůže.

Tyto základní příznaky mohou být doprovázeny i vzácnějšími – např. poškozením sliznic, otoky a bolestmi kloubů, teplotou, nevolností atd.

Přesná příčina vzniku kopřivky není známa, proto se často přistupuje k léčbě příznaků nemoci – tzv. symptomatické léčbě. Součástí takové léčby je i zavedení obecných opatření, která mají eliminovat případné rizikové či zhoršující faktory – omezení nadměrného tepla, stresu, alkoholu či těsného prádla. Dále se doporučuje aplikace vlažných sprch či nošení kvalitního oblečení.

Lokální léčba je zaměřena především k potlačení svědění. Vhodná je aplikace roztoků a mastí s obsahem mentolu. Celková léčba se orientuje na podávání antihistaminik a tricyklických antidepresiv. Aplikace kortikosteroidů se může uplatnit při tlumení akutních výsevů.

Pomoci si můžete i vhodnými doplňky stravy s obsahem selenu, vitaminů B a D či hořčíku, nicméně je vhodné se vždy poradit se svým lékárníkem.