Cholecystitida

Cholecystitis neboli zánět žlučníku bývá obvykle zapříčiněna mikroorganismem způsobujícím infekci. Hlavní funkcí žlučníku je skladování žluči, která se vyprodukuje v játrech. Žlučník má poté za úkol zkoncentrovat vodu ze žluči. Za den naše tělo vyprodukuje zhruba 0,7–1,2 litru žluči, která slouží při trávení a vstřebávání tuků. Díky neutralizování žaludečních trávicích šťáv chrání střeva před jejich poškozením.

Cholecystitida často doprovází zánět žlučových cest nebo také cholangitis. Někdy bývá spojována se žlučovými kameny. Zánět se do žlučníku může dostat buď přes tenké střevo prostřednictvím střevní flóry, anebo infikovanou krví. Následný průběh zánětu žlučníku je ovlivněn několika faktory, jako je věk nebo životní styl nakaženého. Zpravidla horší průběh pak čeká ty, které trápí cukrovka. Častěji se zánět žlučníku vyskytuje především u žen po porodu a u lidí, kteří trpí obezitou. Nepříliš komplikovaný zánět může často proběhnout, aniž by si toho pacient všiml. Zánětu žlučníku se můžeme vyhnout, pokud se zaměříme na pravidelnou, kvalitní a vyváženou stravu, která bude bohatá na živiny. S tím je spojené i omezování cholesterolu v potravě, který má na svědomí žlučové kameny. Jejich existence zvyšuje riziko onemocnění cholecystitidou.

Základním příznakem zánětu žlučníku je zvýšená teplota doprovázená náhlou bolestí v pravém nadbřišku, která může vystřelovat až do zad. Zpočátku je bolest nárazová, později trvá delší dobu. Většinou je zánět spojen se zvracením a celkovou nevolností. Existují dva způsoby léčby, a to konzervativní neboli neinvazivní léčba a operační léčba.

Neinvazivní léčba probíhá zákazem příjmu potravy ústy, je provázena podáváním spazmolytik a ledových obkladů. Antibiotika obvykle podávaná nejsou pro včasné rozpoznání příznaků a lehčí průběh nemoci. Naopak se antibiotika předepisují v případě rozhodnutí pro chirurgickou, operační léčbu. K chirurgické léčbě se uchylujeme, jestliže pozorujeme zhoršený stav nemocného. Tato cesta pak spočívá ve vyjmutí žlučníku.