Yzop lékařský

Latinský název: Hyssopus officinalis L.

Čeleď:Hluchavkovité (Lamiaceae)

Cizí názvy: hysope (F), ysop (D), hyssop (GB), issopo (I), hysope (NL), hyzop (PL), hisopo (E), navadni ožepek (SLO), Ægte Isop (DK), Iisoppi (SF), erva-sagrada (PT)

Lidové názvy: bylina poslední pomoci, bylina svatá, yzop, izop, hyzopek, izobek, klášterní yzop

Používaná část rostliny: nať, silice

(Hyssopi herba, Oleum hyssopi officinalis)

Doba sběru:červenec – září

Sušení, sesychací poměr

Kvetoucí nať, resp. květonosné stonky (10 cm nad zemí, jinak dřevnatí) sušíme co nejrychleji, nejlépe rozprostřené v průvanu a na stinném místě. Můžeme je sušit i zavěšené ve svazečcích. Nať s květem sušíme vždy ve stínu na vzdušném místě nebo na sušárně teplotou do 35 °C.

Sesychací poměr: 4:1

Oblasti pěstování

Pochází prakticky většinou z kultur, hlavní množství jsou produkována v původní oblasti výskytu ve Středomoří, hlavně ve Francii, a nyní i v Holandsku. Též na Balkáně, zejména Maďarsku a rostlina zdomácněla i v USA.

Obsahové látky

Obsahuje 0,3–2% silice s pinokamfonem, isopinokamfonem, α- a β-pineny, kamfenem, a α‑terpinenem, které tvoří hlavní součást cca 70% éterického oleje. Další složky jsou pinokamfeol, cineol, linalool, terpineol, terpinyl acetát, bornyl acetát, myrtenová kyselina, myrtenol methylether, d‑2‑hydroxyisopinokamfon, methyl myrtenát, kadinen, a další minoritní komponenty.

Nesiličné látky tvoří glykosid hyssopin, 5–8 % tříslovin, flavonoidní glykosidy (5–6 % hesperidinu a     3–6 % diosminu), ursolová a oleanolová kyselina, β-sitosterol, hořčina marrubiin, pryskyřice, klovatina, a jiné obsahové látky jako rozmarýnová kyselina (0,5 %) a hydroxyskořičné deriváty (cca 2,2 %).

Historie tradice použití

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích yzopu v části svého herbáře „O Hysopu Kapitola“.

Použití

Vnitřně:

Užívá se odvaru při zánětu průdušek a nadměrném pocení, k povzbuzení chuti i jako regulans při střevních potížích typu katarů. V pokusech „in vitro“ vykázala silice inhibici růstu různých virových patogenů, jako např. Herpesvirus simplex.

Přidává se do čajových směsí k ochucení v dávce pod 5 % hmotnosti.

Tradiční použití výtažků je do hořkých likérů, aperitivů i digestivů jako např. Benediktinka.

Dávky nejsou příliš vysoké, max. 0,06 %, v průměru 0,03 % do alkoholických nápojů a cukrovinek a pro koncentrovanou silici se udávají ještě nižší, 0,004 % (36,9 ppm) v lihovarnictví.

Zevně:

Používají se zejména výtažky do potných koupelí a při podráždění pokožky, mírných spáleninách a omrzlinách.

Yzopová silice i extrakty se omezeně používají v kosmetice jako jsou mýdla, krémy, pleťové vody a vybrané parfémy s maximem obsahu 0,4 % objemových.

Dávkování a příprava odvaru

Vnitřně:

Pro přípravu čajového odvaru se používá 2 g nati (1 až 1 ½ čajové lžičky), které se přelijí 150 ml vroucí vody a nechá se 15 min vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se vlažné obvykle 2-3x denně. Odvar se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Zevně:

Jako kloktadlo při problémech s gingivální sliznicí ve formě odvaru – viz výše.

Zvláštní upozornění pro použití

Není vhodné pro alergiky a podle stanoviště může obsahovat v malém množství i toxický estragol (1‑260 ppm).

Těhotenství a kojení

Vzhledem k principu předběžné opatrnosti není vhodné pro těhotné ženy, pokud by výslovně nedoporučil lékař.

Uchovávání

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží řezaná nať nejméně rok, tinktury pak nejméně 2 roky.