Vilcacora- řemdihák plstnatý

Latinský název: Uncaria tomentosa (Willd. ex Schult.) DC.

                            (syn. Uncaria tomentosa var. dioica Bremek.)

Čeleď: Rubiaceae (mořenovité)   

Cizí názvy: Cat´s claw (GB),Katzenkralle, Krallendorn (D), Griffe de chat (F), Uña de gato (E),katsklaux(NL),Artiglio di gatto (I) Unha de Gato (PT), macskakarom (HU), koci pazur, czepota puszysta (PL)

Pozn: někdy bývá nesprávně zaměňováno za jiný druh Uncaria gambir (Hunter) Roxb., česky řemdihák gambir, což je jiná rostlina ze západní Indie a Malajsie poskytující z listů a mladých větévek „gambir“, zahuštěný extrakt v kostkách užívaný jako červené barvivo mimo potravinářství.

Lidové názvy:Kočičí dráp, vilkakora, peruánská liána, deixa, garabato, garra gavilán

Používaná část rostliny: Kůra z kmene a kořenů, Uncariae tomentosae cortex

Doba sběru:Kůra se odřezává ze starších lián v období sucha a po oddělení se loupá, přičemž nejvíce obsahových látek má vnitřní část kůry.

Sušení, úprava: Suší se na slunci s úplně odstraněnou oškrábanou povrchovou částí kůry. Ohoblovaná nebo nasekaná kůra obsahuje početná lýková vlákna délky až 7 cm, které po sušení vytvářejí svazky, které mají tendenci se rozpadávat a jsou rozdrobňovány na dřevité kousky typu pilin až 1 cm dlouhých.

Oblasti výskytu: V přírodních lesnatých tropických oblastech Amazonie a střední Ameriky na sever od Bolivie, hlavně v Peru, Brazilii, Ekvádoru, Kolumbii a Venezuele až po Honduras a Belize.

Obsahové látky: Spektrum účinných látek Vilcarory zahrnuje uhlovodany (glykosidy), dusíkaté sloučeniny (alkaloidy), Fenolické látky (tříloviny a polyfenoly) a terpenoidní látky (triterpeny a steroidy).

Hlavními obsahovými látkami kůry kořenů a kmene liány jsou různé oxindolové alkaloidy (0,15 –4,60 %). Nejdůležitější pentacyklické oxindolové alkaloidy (POAs) identifikované v kůře peruviánské Uncaria tomentosa jsou pteropodin (uncarin C), isopteropodin (uncarin E), speciofylin (uncarin D), uncarin F (metylester kyseliny metyl-2-oxo-formosanan-16-karboxylové), mitrafylin a isomitrafylin. Doprovodné tetracyklické oxindolové alkaloidy (TOAs) rynchofylin a isorynchofylin se vyskytují v kůře v menším množství a jsou hlavně v kořenech. Listy, stonky a kořeny příbuzného druhu Uncaria guianensis (Aubl.) J.F.Gmel. obsahují hlavně  tetracyklické oxindolové alkaloidy (TOAs), zejména rynchofylin. Některé zprávy udávají, že byly identidikovány i 2 chemotypy peruviánské U. tomentosa: jeden s TOAs a druhý s POAs a indiánští šamani peruánského kmene Asháninka nazývají typ POAs savéntaro (mocná rostlina). Správně standardizovaná kůra by neměla obsahovat více než 0,02 % celkových tetracyklických oxindolových alkaloidů.

Z dalších obsahových látek zaslouží pozornost třísloviny s vysokým obsahem v U. tomentosa (20 %), z polyfenolických látek pak 5 typů proanthocyanidinů označovaných 1a,1b, 2b, 3b, 4b a (-)epikatechin.

Triterpeny jsou zastoupeny oleanolovou a ursolovou kyselinou s hydroxylovými ursolany. Steroidy tvoří hlavně β-sitosterol s podílem 60 % v celkové sterolové frakci, kde je též stigmasterol a kampesterol.

Pozn.: Obchodovaná kůra vilcacory obsahuje různé poměry zmíněných indolových alkaloidů (TOAs a POAs) a tudíž se zřejmě jedná o směsi dvou druhů domácích v Peru: U. tomentosa a U. guianensis.

Historie tradice použití: Původními indiánskými obyvateli Peru byla tato rostlina uctívána a pojmenována Vilcacora, což v jazyku kečua znamená  "svatá rostlina" a domorodými indiány byla používána proti nejrůznějším chorobám a potížím.

Pro západní civilizaci objevil tuto rostlinu počátkem 19. století polský pastor-misionář Edmund Szeliga. Uprostřed sedmdesátých let minulého století započal rakouský pracovník Klaus Keplinger podrobně studovat tradiční rostlinný medicinální systém Indiánů kmene Asháninka z Peru a od té toby se postupně rozšířilo do Evropy.

Použití:

Vnitřně:

Spektrum tradičních léčivých účinků této peruánské liány je velmi široké. V současné době se výzkum soustřeďuje hlavně na účinky protizánětlivé, protimikrobiální, protirakovinné a stimulaci imunitního systému. Provedené studie potvrdily zvýšený počet bílých krvinek a nejlépe ověřené je symptomatické používání u artritidy, revmatismu a žaludečních vředů.

V poslední době se též hodně zkoumá antivirový účinek u rhinovirů a viru vesikulární stomatitidy s nadějnými výsledky.

Zevně:

Pro antimikrobilání a imunomodulační účinek se používají tradiční odvary u některých chronických kožních onemocnění a ran k omývání dvakrát denně.

Dávkování a příprava odvaru:

Vnitřně:

Pro přípravu čajového odvaru se používá denní dávka 1-2  vrchovatých čajových lžiček sušené drcené kůry, která se přelije ½ l vody a vaří se v přikryté nekovové nádobě 25 min.; pak se nechá 5min. vyluhovat a poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se vlažné a odvar se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Suchý extrakt se připravuje lihově-vodný (poměr 12:1) obvykle s celkovým obsahem 3% oxindolových alkaloidů; suchý extrakt by měl převážně obsahovat pentacyklické oxindolové alkaloidy (POAs) s minimalizací tetracyklických oxindolových alkaloidů (TOAs) a dávkuje se v jednotlivé dávce 60 mg extraktu denně.

Světová zdravotnická organizace (WHO) udává průměrné denní dávky extraktů v rozsahu 20–350 mg, ale nespecifikuje jejich kvalitu.

Není vhodné pro pacienty, kteří mají prodělat nebo prodělali transplantace orgánů z jiného dárce, zejména kostní dřeně.

Těhotenství a kojení: Vzhledem k tomu, že tradiční užití zahrnuje též vyvolání menstruace, nemělo by se používat v těhotenství, zejména první trimestru.

Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží sušená kůra v kouscích nejméně 9 měsíců, v celku nejméně rok, extrakty pak nejméně 2 roky.