Kajeput střídavolistý (Tea tree)

Latinský název:  

Melaleuca alternifolia (Maiden and Betche) Cheel, syn. Melaleuca linariifolia var. alternifolia Maiden & Betche, M. linariifolia Smith, M. dissitiflora F. Mueller a jiné druhy rodu Melaleuca

Čeleď: Myrtaceae (Myrtovité).

Cizí názvy: Tea tree, Punk tree, Paperback tree (GB, USA), Theeboom (NL), Teafa (H), Teebaum (D),  Mélaleuca (F), Drzewo herbaciane(PL)

Lidové názvy: Cajeput, čajovník, australský čajovník, tea tree

Používaná část rostliny: List a větévky (Melaleucae folium), zejména pro destilaci silice – Tea tree oil, Oleum cajeputi, (Melaleucae aetheroleum)

Doba sběru: Listy a koncové větve stromu se sklízí na plantážích od jara do podzimu ve formě mladých listnatých větví, resp. jsou přímo sklízeny z mladých stromků v kultuře pomocí mechanizace. Hned po sběru jsou podrobeny destilaci s vodní párou pro izolaci používané silice.

Sušení, sesychací poměr: sušené listy se prakticky nepoužívají a celosvětově se požívá pouze standardizovaná silice.

Upozornění: je třeba odlišit od silic druhů Leptospermum a Kunzea, které se někdy také nazývají „tea tree oil“, hlavně na Novém Zélandu, i když správně jde o tzv. Manuka a Kanuka olej. Také se nesmí zaměňovat s tzv. „tea oil“ čajovým či čajovníkovým olejem, což je sladký kořenící a kulinářský olej pocházející z lisování semen pravého čajovníku Camellia sinensis (zdroj listů pro čaj) nebo druhu Camellia oleifera.

Oblasti pěstování a výskytu: Je domácí v původních oblastech Jihovýchodního Queenslandu a severovýchodního pobřeží New South Walesu v Australii i když byl také zavlečen počátkem dvacátého století na Floridu do USA, kde dělá problém hlavně M. quinquenervia jako tzv. invazívní druh.

Obsahové látky: Silice obsahuje monoterpeny terpinen-4-ol (až 47%), 14–65% cineolu (v závislosti na stáří a druhu stromů) a γ-terpinen (10-28%).Jiné obsahové látky představuje 3,5-dimetyl-4,6-di-O-metylfloroacetofenon (v podílu až 10% ve vzorcích produkovaného Ol. cajeputi ), pinen, terpineol, nerolidol, a stopy benzaldehydu a valeraldehydu.

Historie tradice použití: Historické použití vychází samozřejmě od australských domorodců (aboriginals) a průmyslové využití silice započalo v Austrálii až po r.1920. V r. 1985 byl ustaven standard pro „tea tree oil“ (M. alternifolia) v Austrálii (Australian Standard, Oil of Melaleuca, “Terpinen-4-ol Type,” AS 2782) a později se dostala silice i do evropského lékopisu, EP Melaleucae Etheroleum (silice kajeputu střídavolistého).

Použití:Domorodci používali i vnitřně pro větropudné, stimulační a potopudné účinky. Samozřejmě též zevně pro ranhojičské (antimikrobiální) vlastnosti.Silice se v moderní době začala používat v malém množství do odkašlávacích a povzbuzujících formulací; také do povrchových mazadel pro nejrůznější obtíže, včetně použití v dentální praxi. Silice pod názvem Oleum cajeputi začala být používána do parfumačních směsí pro mýdla, prací prostředky, krémy, pleťové vody, a speciální parfémy, kde je pro výrazné aroma používáno max. 0.4% v kompozici.

Silice se též uplatňovala jako ochucovadlo v nealkoholických nápojích, mražených mléčných výrobcích, cukrovinkách, pečivu, u masa a masných výrobků, včetně kořenících směsí - zde vždy ve velmi nízkých koncentracích, tj. méně než 0,001% (10 ppm).

V tradiční medicíně se používá silice u nachlazení, bolení hlavy, bolení zubů, bolesti v krku a zevně u namožených svalů, revmatismu a nejrůznějších kožních chorobách. Použití v zubních pastách pro minimalizaci plaku je osvědčené.

Během praxe bylo získáno mnoho informací o antibakterálním, protikvasinkovém a protiplísňovém účinku silice, zejména u obtížných rezistentních organismů, které kolonizují lidskou pokožku i genitální trakt (bakterioidní koky, patologické kvasinky, kandidy, trichofytózní houby atp.) a to v nízkých inhibičních koncentracích.

Dávkování: V moderní době se používá hlavně pro vnější použití na problémy s pokožkou.

Zevně: v tekutých a polotekutých aplikačních formách s obsahem silice 5-10 % pro ošetření malých povrchových zranění a pokousání hmyzem; dále u mírných projevů akné a běžné furunkulózy obličeje včetně symptomatického ošetření ústní dutiny a gingivální sliznice. Ve vyšších koncentracích 20-50 % ve speciálních případech jako je např. úporná plísňová infekce prstů nohou hl. kmenem Trichophyton (tinea pedis) nebo mykózách nehtů (onychomycosis), kde se aplikuje prakticky 100% silice.

Sliznice ženského pohlavního traktu:

Podle postižení se používají prostředky typu pesaru s 200 mg silice, nebo tampónů nasycených roztokem 0,4-20% silice.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Vzhledem k universálnímu a lepšímu použití koncentrovanější silice se jiné izoláty v praxi  nepoužívají.

Jsou jisté obavy z možnosti kontaktní dermatitidy u citlivých jedinců, ale pokud se nepoužívá neředěná silice na velké plochy pokožky není pravděpodobnost nežádoucí reakce velká, zejména když se užívá dostatečně čerstvá silice, která není zoxidovaná. Zarudnutí kůže bylo pozorováno pouze se vzácným výskytem(<1/1000).

Těhotenství a kojení: V souladu s principem předběžné opatrnosti by se nemělo používat zejména vnitřně či na velké plochy pokožky u těhotných kojícícíh žen, pokud by nebylo přímo lékařsky doporučeno.

Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném skleněném obalu z tmavého skla, v temnu a suchu při naplněné nádobě (bez většiny vzduchu nad hladinou) vydrží čerstvá silice nejméně 2 roky.