Latinský název:
Rosa canina L. (někdy jsou zdrojem take plody Rosa rugosa Thunb. Nebo Rosa moschata Hermann)
Čeleď: Rosaceae (růžovité)
Cizí názvy: Dog rose, wild rose, Rose hips (GB, USA), Rosa montana (I), Eglantier, Cynorrhodon,
rose de chien, rosier des chiens, rosier sauvage (F), Hundsrose (D) , Roseira-brava (PT) , Hunderose (DK) Hondsroos (NL), Rosa silvestre, escaramujo (E), Stenros (S)
Lidové názvy: Šípek, šipka, merhelec, planá růže, psí růže, růže trnová, polní růžička, růže trnková, šípina, šípinky, šípoví
Používaná část rostliny: Plod (Cynosbati fructus, Rosae pseudo-fructus) Jedná se tzv.nepravý plod, tj. souplodí ve formě plodní číšky, někdy se zbytky suchého kalicha.
(pozn.
- tradiční rostlinná léčiva v EU využívají pouze květů kulturních růží jako jsou
Rosa gallica L., Rosa centifolia L., Rosa damascena Mill., okvětní lístky – petala) |
- v USA a Číně se vyskytuje tzv.“Cherokee Rosehip“ , který má jinou matečnou rostlinu Rosa laevigataMichx. (syn. R. sinica Murr.; R. cherokensis Donn.; R. ternata Poir.; R. nivea DC.; R. Camellia Hort.)
Doba sběru: září-říjen
Sušení, sesychací poměr: Šípky sušíme co nejrychleji v tenké vrstvě na dobře větraném místě. Vhodná jsou zejména síta, kde k plodu může vzduch ze všech stran. Dosušujeme umělým teplem nepřevyšujícím 60° C. Pozor, při vysoké teplotě se šípky totiž připalují a černají. Takové je třeba ze sběru vyřadit. Sušení urychlíme namáčknutím plodu. Dobře usušené plody mají červenou barvu a při zmáčknutí praskají. Sesychací poměr 2:1.
Oblasti pěstování a výskytu: Je domácí v původních oblastech Evropy a Asie, přičemž introdukcí byl naturalizován v USA, ale třeba rozlišovat druhy, viz výše.
Obsahové látky:
Vitamin C (0,3 až 1,7 %), pektiny, třísloviny (taniny), sacharidy např. sorbitol, kys. jablečná, kys. citronová, množství polyfenolických látek, zejména barviva anthocyaniny; zvláště cyanidin 3-O-glykosid; beta-karoten, vitamín B1, vitamín B2, vitamín B3 a vitamín K , minerály (vápník, železo, draslík, mangan, fosfor a zinek) flavonoidy , proanthocyanidiny a flavonoly jako je kvercetin, taxifolin a velmi malé množství silice (0,03%) .
Historie tradice použití:
Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích šípků v části svého herbáře „ O Ruoži Kapitola“.
Použití:
Vitamin C má dobře popsané účinky a s ohldem na synergický efekt dalších obsahových látek se používají celé či drcené šípky (zde zbavené vnitřních trichomů/chloupků a nažek/nepravých semen) jako tradiční čajový nálev při nemocech z nachlazení a také jako pomocný prostředek při ztuhlosti kloubů.
Mírný projímavý a močopudný prostředek (zejména v dětské praxi a při léčbě seniorů) je přisuzováván obsahu organických kyselin.
Dávkování :
Pro přípravu čajového nálevu se používá 2 ,5 gramů sušených šípků , které se přelijí 150 ml vroucí vody a nechá se 15 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se vlažné 3-4 x denně. Odvar se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.
Extrakty (výtažky, výluhy):
Nejčastěji bývají v potravinářství suché vodné extrakty produkovány z druhu Rosa rugosa, při DER poměru 4:1 až 10:1, se standardizací na obsah 15%polyfenolů, 20%flavonů nebo 5% vitamínu C.
Pro výrobu marmelád a povidel se používá šípků zcela zralých, které změknou přímo na keři – tedy se sbírají až po prvních mrazech.
Zvláštní upozornění pro použití:
Není žádné omezení, podle hodnocení EFSA může být dokonce šípkům přidělen statut QPS (Qualified Presumption of Safety, tj.Kvalifikovaný předpoklad bezpečnosti pro následující druhy: Rosa alba L., Rosa centifolia L., Rosa canina L., Rosa damascena L., Rosa dumalis Bechst., Rosa pisiformis Sosn., Rosa pulverulenta M. Bieb., and Rosa villosa L.
Těhotenství a kojení:
Při běžných dávkách není žádné omezení.
Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném skleněném obalu z tmavého skla, v temnu a suchu vydrží dobře usušené šípky v celku nejméně 2 roky.