Rozmarýn

Latinský název: Rosmarinus officinalis L. (syn. Rosmarinus angustifolius Mill.)

(čeleď Lamiaceae - Hluchavkovité)

Cizí názvy: ROMARIN (F), ROSMARIN (D), ROSEMARY (GB),  ROSMARINO (I), ROZMARÍN (SK)  ALECRIM (PT),  ROZEMARIJN (NL)                         

Lidové názvy: rozmariján, rózmarja, rozmarýna, rozmarýnček, rozmarýnek, merdov, mořská rosa

Používaná část rostliny:  List (Rosmarini folium), používá se i nať, hlavně jako koření v čerstvém stavu.

Doba sběru: červen – září

Sušení, sesychací poměr:

Sušíme co nejrychleji mírně rozvrstvený list nebo nať v sušárně (nebo jiné suché místnosti), aby si rozmarýn ponechal svěže zelenou barvu a typickou aromatickou vůni. V malém množství lze usušit i ve stínu, vždy za dostatečného proudění vzduchu. Při použití umělého tepla nesmí teplota překročit 35 °C, jinak by se ztrácela silice. Sesychací poměr je pro nať cca 3-4:1.

Oblasti pěstování:

Větší množství jsou produkována v jižní Francii, Itálii, Řecku, Španělsku, Portugalsku i Anglii, mimo středomoří pak nejvíce v Maroku, Kalifornii a Číně. 

Obsahové látky:

Rozmarýn obsahuje silici (1,2 – 2,5 % v listu, v nati méně) hlavně s obsahem monoterpenů (α- a β-pinenů, kamfenu, limonenu), dále cineolu (eukalyptolu), borneolu, kafru, bornylacetátu a verbenolu.

Důležité jsou fenolické diterpeny karnosol a karnosová kyselina jako antioxidanty rozmarýnu.  

Vodorozpustné látky tvoří flavonoidní glykosidy flavonoidních aglykonů diosmetinu, diosminu, genkwaninu, 6-methoxygenkwaninu, luteolinu, 6-methoxyluteolinu, hispidulinu a apigeninu.

Významný je obsah kyseliny rozmarýnové, na kterou se standardizují ostatní hydroxyskořicové deriváty s celkovým obsahem 3%, hlavní fenolické kyseliny jsou kávová a chlorogenová.Triterpenické kyseliny jsou hl. ursolová, oleanolová, resp. betulinová kys. a triterpeny reprezentují betulin a amyrin.

Historie tradice použití:

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích rozmarýnu v části svého herbáře „O Rozmarynu Kapitola“.

Použití:

Jeho extrakty jsou povoleným a uznávaným přírodním adiditivem pro konzervaci citlivých potravin, kde mají antioxidační kapacitu srovnatelnou se syntetickými antioxidanty butylhydroxyanisolem (BHA) a butylhydroxytoluenem (BHT).

Zevně pak jako pomocný prostředek pro povzbuzení krevního oběhu, kdy ulevuje unaveným a bolavým svalům.

Dávkování a příprava:

Vnitřně: 1 čajová lžička rozmarýnu (1-2g) se přelije ¼ l vroucí vody a nechá se 5 - 10 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se obvykle 2 - 3x denně. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy, silice)

Extrakt v likérovém víně např. Malaga, Sherry atp, (poměr rozmarýnový list/víno 1:18-19), 10 až 20 ml 2-3 x denně při trávících obtížích.

Tekutý extrakt 1:1 45% ethanol se dávkuje 1,5-3 ml denně. Tinktura 1:5 70% ethanol 3-8,5 ml denně při chronické dyspepsii.

Suché práškové extrakty jako antioxidanty do potravin i doplňků stravy obsahují 10% až 30% (superkritický extr. CO2) karnosolu s karnosovou kyselinou. Tekuté extrakty na alkoholové bázi obsahují 5% až 7%  karnosolu s karnosovou kyselinou dohromady. Jsou obvykle deodorizované, tj. s odstraněnou siličnou složkou a dávkují se podle typu potraviny v rozsahu 30-400 mg/kg.

Jako ochucovadla včetně silice se dávkují v rozmezí 200-2000 mg /kg do kořenících směsí a dresinků.

Destilovaná čirá silice je používána do alkoholických i nealkoholických nápojů, cukrovin, pečiva a dochucovacích směsí s max. dávkováním 0,003% (26.2 ppm).

V kosmetice se používá silice do toaletních vod a zejména do koupelových solí a pěnových lázní pro prokrvující a relaxační účinek.

Jsou popsány případy přecitlivělosti na rozmarýnové přípravky, proto alergickou reakci nelze u citlivých jedinců vyloučit.

Těhotenství a kojení:

Při dodržování doporučovaných dávek a způsobu použití mohou užívat i těhotné a kojící ženy, nejlépe pod lékařským dohledem.

Uchovávání:

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží rozmarýnový list i extrakty nejméně 2 roky.