Rooibos – čajovec kapský

Latinský název: 

 Aspalathus linearis (Burm.f.) R. Dahlgren

(syn. Aspalathus contaminatus, Borbonia pinifolia)

Čeleď: Fabaceae (bobovité)

Cizí názvy: Red bush (GB, USA), Rotbusch (D), Rooibos thé (F)

Alternativní názvy: ROOIBOSTEE, ROOIBOS TEA, ROOITEE, ROOIBOSCH

Používaná část rostliny: list (Asphalathi folium)

Doba sběru a zpracování: Rooibos se sklízí na plantážích v období od ledna do března ve formě mladých listnatých výhonků ručně odsekávaných z keřovitých kultur v řádcích. Po sběru je strojově rozřezán na kousky délky cca 4 mm, poté rozprostřen na větší suché plochy a podroben apretaci na slunci, kdy jsou tvrdší jehličkovité listy narušeny přejížděním vrstvy čerstvých listů zemědělskou technikou. Tak se aktivuje enzym polyfenoloxidáza a tím dochází k fermentaci, při níž původně zelené listy rooibosu získávají červenou až hnědočervenou barvu.

Sušení: přirozenou teplotou usušené rozdrobněné lístky se sterilizují horkou párou a poté se dosoušejí v proudu vzduchu

Oblasti pěstování a výskytu: Je domácí v  Jižní Afriky, v současné době se velkoplošně pěstuje hlavně v oblasti Cedarberg severozápadně od Kapského Města. Nejznámější pěstitelská centra jsou Clanwilliam, Graafwater, Citrusdal, Van Rhynsdorp, Nieuwoudtsville a Wupperthal.

Obsahové látky: Rooibos neobsahuje žádný kofein, ale je bohatý na polyfenoly, zejména flavonoidy; nejzajímavější je unikátní dihydrochalkon aspalathin (2',3,4,4',6'-pentahydroxy-3-C-β-D-glukopyranosyldihydrochalkon), dále nothofagin, rutin a isokvercitrin, kyselinu kávovou a jiné minerální látky a velmi malé množství silice obsahující až 50 složek.

Historie použití: Holandští osadníci začali používat rooibos jako náhradu drahého černého čaje. O rostlině i jejím využití následně v Evropě referoval botanikCarl Thunberg, který v roce 1772 navštívil kapskou oblast. Obchodně však začal rooibos využívat až ruský emigrant Benjamin Ginsberg jako „horský čaj“ teprve v roce 1904. Následně se mu věnoval přírodovědec dr. Le Fras Nortier, který zkoumal jeho zdravotní účinky. Jeho pěstitelský potenciál se rozvinul do agronomického průmyslového použití až po roce 1930 – v současné době se roční sklizeň pohybuje kolem 14 000 t.

Použití: Má se za to, že komplex obsažených látek má díky obsahu flavonoidů, zejména aspalathinu, zklidňující účinky na centrální nervový systém.

Působí antioxidačně, tedy přispívá ke snížení oxidativního stresu, je součástí čajových směsí.

V současnosti rovněž probíhají výzkumy jeho vlivu na snížení incidence civilizačních nepřenosných chorob, jako jsou kardiovaskulární a jaterní potíže.

Dávkování a příprava výluhu:

Vnitřně: pro běžný zdraví podporující nápoj se 2 g rozdrobněných listů přelijí 1/3 l vroucí vody, doba vyluhování činí 5–10 minut v přikryté nekovové nádobě.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Zatím se dává přednost přirozené přípravě čaje a nevyrábí se ani instantní forma.

Zvláštní námět pro použití:

Podle zavedené praxe z Jižní Afriky je možné silnější odvar z rooibosu použít ke změkčení masa při tepelné úpravě.

Těhotenství a kojení:

Podle zkušeností je běžné pití naprosto bezproblémové.

Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží dobře sušený drcený list nejméně 2 roky, .