Benedikt lékařský

Latinský název: Centaurea benedicta L.

syn. Cnicus benedictus L.

české syn. benedikt čubet

Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité)

Cizí názvy: chardon bénit (F), Spinnendistel, Benediktinerdistel (D), holy thistle, blessed thistle (GB), cardo santo (I), benedikt (SK), cardo bendito (E), gezegende distel (NL), drapacz lekarski (PL), aldottbárdcs (H), karvasohdake (SF), mübarekdikeni, şevketibostan (TR).                  

Lidové názvy: čubet, akarno, bodlák hořký, kardus benedyktus, kardobenedikt, knikos, krasovlas, pcháč požehnaný, přímětník lékařský, přímoutník

Používaná část rostliny: nať (Cardui benedicti herba, Cnici benedicti herba)

Doba sběru: Sklízí se bylinné vrcholky nati 20 až 30 cm dlouhé, a to před jejich rozkvětem. Obvykle se jedná o období června až července – při ruční sklizni je třeba použít ochranné prostředky, protože bodliny, resp. trichomy, značně dráždí pokožku. 

Sušení, sesychací poměr: Lze dobře usušit pouze v tenkých vrstvách vždy ve stínu a na vzdušných místech. Pro sušení je možné využít jak přirozené, tak umělé teplo. Při použití umělého tepla nesmí teplota překročit 35 °C. Dobře usušenou nať poznáme díky její olivově zelené barvě. Sesychací poměr je pro nať 4:1.

Oblasti sběru, pěstování:

Benedikt pochází ze Středomoří, má proto rád teplé oblasti a slunné polohy. Vyžaduje hlubokou půdu bohatou na živiny, v ČR např. v oblasti Hané. Porost se zakládá přímým jarním výsevem v dubnu do řádků.

Obsahové látky:

Nať obsahuje hlavně lignany 2-acetylnortrachelosid, arktigenin, nortrachelosid, salonitenolid, trachelogenin; seskviterpenické laktony, hlavně knicin (číslo hořkosti 1:1800); litospermovou kyselinu, malé množství silice se skořicovým aldehydem a flavoidní glykosidy apigeninu, luteolin a astragalin.

Historie použití:

Již v 16. století hovoří Mattioli o účincích benediktu v části svého herbáře O Benedyktu kapitola.

Použití: Mimořádně hořký seskviterpenický lakton knicin má antibakteriální a antivirové účinky (grampozitivní bakterie, Brucella Herpes zoster). V organismu jsou nativní lignany arktiin a trachelosid ve střevě metabolizovány na jejich aglykony arktigenin a trachel

Vnitřně působí jako prostředek na podporu trávení, a tedy jako tzv. amarum v čajových směsích usnadňujících zažívání. Zvláště pozitivně upravuje činnost jater a žlučníku a přispívá k uvolnění střevní plynatosti. V likérnictví tvoří neopomenutelnou součást bylinných směsí sloužících k výrobě žaludečních likérů – nejstarší je ze 16. století bénédictine, francouzský bylinný likér z 27 složek, původem z Normandie.

    Dávkování a příprava: 

Vnitřně: Pro vytvoření nálevu přelijeme ½ čajové lžičky řezané nati čubetu šálkem vroucí vody a necháme 15 minut vyluhovat v přikryté nekovové nádobě. Poté nálev scedíme, a to nejlépe plastovým sítkem. Pijeme obvykle 2–3krát denně po jídle. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Odvar připravíme z 1–1½ lžičky drogy na objem sklenky 200 ml, která se povaří po dobu 5 min. Po ochlazení a scezení pijeme ¼ sklenky 30 minut před každým jídlem, tedy 2–3krát denně – jako tonikum se pak udává ½–¾ sklenky mezi jídlem.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Tekuté extrakty směsí etanolu a vody se používají pouze v likérnictví jako aromatická látka dle povolení Rady Evropy CoE144.

Zevně: Pro obklady se používá odvar, který je účinný na popáleniny a k urychlení hojení ran a vředů. Může se použít i lepkavá šťáva z četstvé nati.

:

Nebyly pozorovány žádné vedlejší účinky ani interakce s jinými léčivy.

Těhotenství a kojení:

Nedoporučuje se použití u těhotných žen. U kojících se kvůli nedostatku dat běžně neužívá, pokud by vysloveně nedoporučil lékař. 

Uchovávání:

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu. Při správném skladování vydrží řezaná nať čubetu benediktu nejméně 2 roky.