Šalvěj lékařská

Latinský název: Salvia officinalis L.

Vnitrodruhově se rozlišují tyto poddruhy: Salvia officinalis subsp. gallica (W.Lippert) Reales, D.Rivera & Obón, Salvia officinalis subsp. lavandulifolia (Vahl) Gams a Salvia officinalis subsp. oxyodon (Webb & Heldr.) Reales, D.Rivera & Obón 

Jako matečná rostlina se ve farmacii přípouští kromě článku š.lékařské také Salvia fruticosa Mill. , syn.S.triloba L., šalvěj trojlaločná v článku Salviae trilobae folium, ovšem jako koření je u nás standardizován pouze list s vrcholovým květenstvím druhu Salvia officinalis L. 

Pozn.:je potřeba rozlišovat od Salvia sclarea L. syn. Sclarea vulgaris Mill., což je jiný druh, šalvěj muškátová s odlišným složením silice (např.má výrazně méně thujonu).

 (čeleď Lamiaceae - Hluchavkovité)

Cizí názvy: Sauge (F), Salbei (D), Sage (GB), Salvia (I), Šalvia (SK) Salva-mansa (PT), Salie (NL) , Salvia (E), Kryddsalvia(S), Alisfakia, Faskomilo (GR),  Zsálya(H)                  

Lidové názvy: babí břich, babské ucho, koda, kodice, královská bylina, rapaňa, šalfie, šarbetová bylina, šalvice, šalvija, vlčí chvost

Používaná část rostliny: Nať a list (Salviae herba, Salviae folium)

Doba sběru: červenec – srpen (ze starších kultur je možná ještě sklizeň začátkem září, ne později, protože rostliny bez listů by v našem klimatu vymrzly).

Sušení, sesychací poměr:

Nať lze dobře usušit pouze v tenkých vrstvách vždy ve stínu a na vzdušných místech, buď teplem přirozeným, nebo umělým.Při použití umělého tepla nesmí teplota překročit 35 °C, jinak by se ztrácela silice. Sesychací poměr je pro nať 4:1 u listů je pak 5:1.

Oblasti pěstování:

Salvia fruticosa je endemickým druhem ve východním Středomoří od Sicílie a jižní Itálie až po západní Sýrii. Tato později zdomácněla ve Španělsku a Portugalsku.

Větší množství š.lékařské jsou dnes produkována v Albánii, Turecku, Řecku a Itálii, mimo středomoří pak nejvíce v USA, i když tam jde hlavně oS. fruticosa Mill. (S. triloba L. ) v rozahu 50-95%, dle jednotlivých států.

Obsahové látky:

Šalvějová nať obsahuje 1–2,8%, silice a list nejméně 1,5%, silice se složkami: α-thujon 12-65%,

β-thujon 1,2-35,6% ( celkový obsah thujonů klísá v rozmezí 30-60%), eucalyptol 8-22,5%, kafr 4,4-30%, cineol, borneol, viridiflorol, 2-metyl-3-metylen-5-hepten, estragol, karvakrol a seskviterpeny.

Ostatní složky zahrnují třísloviny (tzv.kondenzované katechinového typu) jako je salviatanin, dále pikrosalvin a karnosol (hořčiny);salvin, salvin monometyleter a karnosovou kyselinu;flavonoidy reprezentují genkwanin, 6-metoxygenkwanin, luteolin, luteolin-7-metyleter, 6-methoxyluteolin,

6-metoxyluteolin-7-metyleter, hispidulin a salvigenin;fenolické kyseliny (rosmarýnovou, kávovou a chlorogenovou).

Historie tradice použití:

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích šalvěje v části svého herbáře „ O Šalvěji Kapitola“, přičemž rozlišuje „šalvěj wětšý“ a „šalvěj menšý“ (zřejmě š.trojlaločná a š.lékařská) a je zajímavé, že v latině je popisuje jako „Saluia major“ a „Saluia minor“.

Archeologické nálezy dokumentují spíše š.trojlaločnou (Salvia fruticosa), antickým autorům známou jako "elelisphakon," až do historie 1400 př.n.l. Tedy překlady dochází k přenášení účinků na šalvěj lékařskou (S. officinalis) a je třeba toto mít na paměti.

Použití: Používá se též při mírných poruchách trávení a nadměrném pocení. Zevně k omývání a jako koupel při revmatismu a akné.

Při laboratorních testech vykázal vodně-alkoholický extrakt účinnost protipatogenům Staphylococcus aureus, Escherichia coli apod.) a antivirový účinek (mj. Influenza A2, Vaccinia viry a Herpes-simplex-virus).

Silice byla fungicidně účinná proti vláknitým plísním a kvasinkám, např. Candida albicans.

Vodně-alkoholický extrakt 50%- šalvějového listu vykázal silný inhibiční účinek effects na porušování kolagenu sliznice mikrobem Porphyromonas gingivalis, který se vyskytuje při zánětů dásní.

Dávkování a příprava:

Vnitřně: 1 čajová lžička drcené šalvěje (1-1,5 g)  se přelije 150 ml vroucí vody a nechá se 15 - 20 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se obvykle 1x denně před jídlem, při silnějších zánětech až 3x denně po jídle. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy, silice):

Suchý extrakt: 160 mg (4-7:1), rozděleno do in 3-4 dávek

Tekutý extrakt, ethanol 96% (1:7,2): 20 kapek 3x denně

Tekutý extrakt, ethanol 31.5% (1:3,5 ): 10 kapek denně v tekutině

Tinktura: ethanol 70% (1:10)  2-3 ml  3x denně (75 kapek)

Zevně pro obklad a kloktadla3 g nati do 150 ml vroucí vody se nechá se 15 - 20 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě.

Dávkování extraktů šalvěje či silice (jako aditiva pro stabilizaci a zvýraznění chuti různých potravin):

Maso, drůbež a ryby: 0,013% (126 ppm) silice š.lékařské a 0,004% (40.5 ppm) silice španělského poddruhu Salvia officinalis subsp. lavandulifolia.

Pečivo, obiloviny a zákusky: nejrůznější koncentrace v dávce až0.477%.

Také se užívá šalvějový oleoresin u některých masových produktů a kořeninových nálevů, přičemž nejvyšší udávaná dávka je  0,014% (139 ppm) pro maso.

V Itálii je tradiční ochucovat některá jídla, zvláště telecí, v nejznámější úpravě Saltimbocca alla Romana : velmi jemné telecí steaky smažené společně plátkovou sušenou šunkou (prosciutto crudo) a čerstvou šalvějí, při glazírování silným likérovým vínem ze Sicílie, zvaným marsala .

Opatrnosti je potřeba v dávkování alkoholických extraktů, které lépe extrahují thujon a nová francouzská vyhláška zakazuje přímé použití silice v doplňcích stravy.

Poznámka:

Ve Střední Americe je domácí Salvia divinorum (š.divotvorná či věštecká,sacred sage, sage of the seers), původně kultivovaná indiány pro náboženské obřady před španělskou kolonizací. Obsahuje psychoaktivní látky, které byly identifikovány jako diterpenoidní laktony (salvinorin A, divinorin C a další) a není dosud zakázána v zákoně o návykových látkách.

Těhotenství a kojení:

Nedoporučuje se použití u těhotných a kojících žen, jinak  monografie ESCOP neuvádí žádnou kontraindikaci, jako u tradičních rostlinných lečiv (EMA), kde nedoporučují dětem.

Uchovávání

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží nať i list šalvěje nebo extrakty nejméně 2 roky.