Kurkuma

Jako kurkuma se označují podzemní části dvou rostlinných druhů, které je nutno rozlišovat:              

(i)  kurkuma dlouhá

(ii) kurkuma žlutokořenná

Latinský název:

(i)  Curcuma longa L., (Curcuma domestica Valeton)

(ii) Curcuma xanthorrhiza Roxb. (C. xanthorrhiza D. Dietrich).,  

Čeleď: Zingiberaceae (zázvorovité)   

Cizí názvy:  

(i)    Turmeric (GB),Gelbwurzwurzelstock (D), Safran d´Inde (F) Rizoma de Curcuma (E)

       Koenjit (NL)

(ii)   Javanese Turmeric (GB),  Javanische Gelbwurz (D), Curcuma di Giava ( I) 

      Temoe-lawacq (F), Cúrcuma (E)Javaanse Geelwortel (NL), Curcuma-de-java (PT)

Lidové názvy:indický šafrán, žluté koření, žlutý zázvor, koa (hlavně pro k. dlouhou)

Používaná část rostliny: oddenek

(Curcumae longae rhizoma, Curcumae xanthorrhizae rhizoma )

Doba sběru:Oddenek s vedlejšími oddenky v období sucha

Sušení, sesychací poměr:

Suší se na slunci buď po plátkování přímo jako u kurkumy žluté nebo až po spaření horkou vodou u kurkumy dlouhé. Část sklině C.longa je podobena poskliňové úpravě jako vaření, plátkování a teprve následné sušení (zejména v Číně) .

Oblasti pěstování

Intenzívně je kultivováno v Indii, Číně, Indonesii (javánská/žlutokořenná kurkuma) a částečně na Jamaice a Haiti. Až 94% roční světové produkce pochází u C.longa z Indie (zvláště ze států Andhra Pradesh a Tamil Nadu).

Obsahové látky

Typickou obsahovou látkou obou druhů je žluté barvivo kurkumin, 1,7-bis (4-hydroxy-3-methoxyfenyl)hepta-1,6-dien-3,5-dion  (diferuloylmetan), kterého obsahují čerstvé oddenky

0,3-5,4 % , dalšími strukturně analogickými deriváty jsou demethoxykurkumin,

1- (4-hydroxyfenyl) -7-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl) hepta-1,6-dien-3,5-dion a bisdemethoxykurkumin, 1,7-bis (4-hydroxyfenyl) hepta-1,6-dien-3,5-dion, charakteristický pro C.longa.Identitu správné potravinářské kurkumy C.longa/kurkumy dlouhé lze tedy lehce odlišit od hlavně farmaceuticky využívané C.xanthorrhiza/kurkumy žlutokořenné. První obsahuje jako typickou látku dicinnamoylmethanový derivátbisdemethoxykurkumin [1,7-bis(4-hydroxyfenyl)hepta-1,6-dien-3,5-dion] a druhá seskviterpenový derivát  xanthorrhizol [(R)-5-(1,5-dimethyl-4-hexenyl)-2-methylphenol] jasně odlišné struktury.

Dále osahuje kurkuma dlouhá různé těkavé složky siličného typu (v rozsahu 0,3–7,2% ,obvykle 4–5%) jako je turmeron (až 60%), atlanton,curcumol a zingiberon a zingiberen (až 25%), s menšími množstvími  1,8-cineolu, α-phellandrenu, d-sabinenu, borneolu, a dehydroturmeronu;  dále p-kumaroylferuloylmethan a di-p-kumaroylmethan;cukerné složky (28% glukózy, 12% fruktosy, a cca. 1% arabinosy); tukové látky; proteiny (cca. 8%); minerály (zvlášt vysoký je obsah draslíku).

Vrůzných alkoholických, zejména metanolových extraktech C.xanthorrhiza byly nalezeny následující flavonoidy: 5,12 mg/g katechinu, 3,42 mg/g epikatechinu; 107,83 mg/100g kvercetinu; 169,43 mg/100g myricetinu; 8,60 mg/100g kaemferolu; 300,38 mg/100g apigeninu; 13,23 mg/100g luteolinu and 2,60 mg/100g naringeninu.

Historie tradice použití

Tradiční použití vychází z čínské a ajurvédské mediciny. Kulinářské využití kurkumy jako koření bylo vždy součástí indické tradice, během pozdějšího středověku se použití postupně přeneslo do Evropy.

Nejznámější je kořenící směs „Curry“ resp. karí jehož složení se může značně odlišovat podle původu.Nejčastěji ho tvoří kurkuma, pepř, chilli, kardamom, koriandr, zázvor, římský kmín a muškátový oříšek.

Používá se též k barvení hořčice a dalších ochucujících přípravků indické kuchně jako je např.chutney/čatní.

Použití:

Vnitřně:

Léčba trávících problému spojených s nedostatečným vylučovaním žluče, kde je nejvíce tradičních i klinických odkazů. Pomoc při dyspeptických/trávících obtíží spojených s plynatostí; podpůrná léčba degenerativního revmatismu, zejména kloubní artrózy, vzhledem k jistému protizánětlivému komplexu obsahových látek, kdy se též považuje za dobré tradiční potravinářské aditivum proti tvorbě různých ulcerativních pochodů v gastrointestinálním traktu

Zevně:

Pro antimikrobilání účinek se používají tradiční výtažky proti různým kožním onemocněním v Polynésii.

Dávkování a příprava odvaru:

Vnitřně:

Pro přípravu čajového odvaru se v případech špatného trávení a nadýmání používá denní dávka 0,5 -1  g sušeného oddenku kurkumy dlouhé, které se přelije ¼ l vroucí vody a nechá se 15 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se teplé a odvar se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím; podle závažnosti příznaků až 3x denně.

Jsou popisovány dávky 0,5-8,0g práškované kurkumy denně během klinického testování a předpokládá se, že mnohé účinky se teprve objeví.

Extrakty (výtažky, výluhy)

Standardizované extracty jsou používány v menších monožstvích, v rozsahu  250-2000 mg denně.

Tinktury (1:10): 0,5-1 ml 3 x denně; nebo tinktura (1:5): 10 ml jedenkrát denně, případně 5 ml v 60 ml vody 3 x denně.

Sušené extrakty (13-25:1): 80-160 mg jedna dávka, rozděleně do 2-5 jednotlivých dávek denně; suché extrakty (5,5-6,5:1): 100-200 mg, 2 x denně.

Pozn.:

Kurkumin je také povolené žluté lipofilní potravinářské barvivo pod ozn. E 100, kde se v definici píše „Kurkumin se získává extrakcí kurkumy rozpouštědlem, tj. extrakcí podzemního oddenku druhu Curcuma longa L.  Výrobek se v zásadě skládá z kurkuminů, tj. barevného základu látek (1,7-bis(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)hepta-1,6-dien-3,5-dion) a jeho dvou derivátů bez methoxy skupin v proměnlivém složení.“ 

Není příliš vhodné pro pacienty se žlučovými kameny a obstrukcí žlučových cest, ale jinak je obvykle dobře snášeno, mimo velmi citlivé jedince.

Těhotenství a kojení

Vzhledem k nedostatku dat a principu předběžné opatrnosti není vhodný pro těhotné a kojící ženy (přechází do mléka), pokud by výslovně nedoporučil lékař.

Uchovávání

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží sušený plátkovaný oddenek nejméně rok, sušené extrakty pak nejméně 2 roky.