Řepík lékařský

Latinský název: Agrimonia eupatoria L.

(jako matečná rostlina se nyní ve farmacii nepřipouští řepík vonný, Agrimonia procera Wallr., který však bývá často pěstován v zahradních kulturách pro lidové léčitelství)

Čeleď: Rosaceae (růžovité)

Cizí názvy: aigremoine (F), Odermennig (D), agrimony (GB), agrimonia (I), repík (SK), agrimónia (PT), agrimonie (NL), agrimonia (E), småborre (S), maarianverijuuri (SF), közönséges párlófű (H)                  

Lidové názvy: agrimonka, bič boží, bylina královská, celého světa zdraví, hepatorium, řepíček, útrobník

Používaná část rostliny: nať (Agrimoniae herba)

Doba sběru: Nať se sbírá v období od července do září sekáním asi 2 cm nad zemí v do­bě rozvíjení květu.

Sušení, sesychací poměr:Řepík lze dobře usušit pouze v tenkých vrstvách do 20 cm nebo zavěšením nati ve svazcích, vždy ve stínu a na vzdušných místech. Nať můžeme sušit buď přirozeným, nebo umělým teplem. Dobře usušená nať má světle zelenou barvu. Při použití umělého tepla nesmí teplota překročit 35 °C, sesychací poměr je pro nať 4:1.

Oblasti sběru, pěstování:

Řepík lékařský je vázán na přírodní stanoviště ve světlých lesích, na pastvinách, v křovinách a na pasekách po celé Evropě a zasahuje i do severní Afriky a Střední Asie. Celkem se však jeho výskyt snižuje a jeho pěstování je náročnější než u jiných léčivých rostlin, protože v kultuře má vyšší nároky na příjem živin. Proto seznam pěstovaných odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize obsahuje pouze výše zmíněný řepík vonný – odrůda Topas od r. 1979, jelikož před Evropským lékopisem (EP), připouštěl domácí lékopis (ČsL 3) i tento druh.

Obsažené látky:

Řepíková nať obsahuje hlavně třísloviny, tzv. kondenzované taniny s malým množstvím ellagitaninů, celkem v rozmezí 3–11 %, pouze stopy silice s nejrůznějšími složkamia 1–2 % flavonoidů reprezentovaných zejména glykosidy kvercetinu, luteolinu, apigeninu a kemferolu; dálefenolické kyseliny (např. chlorogenovou), beta-sitosterol a kyselinu křemičitou. Z vitaminů se pak udává nikotinamid a vitamin C.

Historie a tradice použití:

Již v 16. století hovoří Mattioli o účincích řepíku v části svého herbáře O Ržepijčku jinak Starečku Kapitola.

Použití:

Vnitřně působí jako prostředek ke zmírnění průjmů a zánětů zažívacího traktu. Používá se též při mírných poruchách trávení spojených s nedostatečnou činností žlučníku.

Příznivě působí též při zánětlivých onemocnění dutiny ústní a hrtanu, též po extrakci zubů, kdy se užívá hlavně jako kloktadlo několikrát denně. Zevně k omývání a jako koupel při drobném poranění a při akné.

    Dávkování a příprava:

Vnitřně: 1–2 čajové lžičky řezané nati řepíku (1,5–4 g) se přelijí 250 ml vroucí vody a nechají se 15–20 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, a to nejlépe přes plastové sítko. Pijeme obvykle 2–3x denně po jídle. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Tekutý extrakt: etanol 25 % (1:1), 1–3 ml 3x denně

Tinktura: etanol 45 % (1:5), 1–4 ml 3x denně  

Zevně pro obklad a kloktadla1,5 g nati do 150 ml vroucí vody se nechá 15–20 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě a aplikuje se vlažné 2–4x denně.

Výtažky a jejich fyzikálně modifikované deriváty, jako jsou konkrety, olejopryskyřice a destiláty, se používají do různých kosmetických přípravků adstringentního typu.

:

Nebyly pozorovány žádné vedlejší účinky ani interakce s jinými léčivy.

Těhotenství a kojení:

Nedoporučuje se použití u těhotných žen v prvních třech měsících těhotenství, avšak pouze na základě principu předběžné opatrnosti, jinak se kvůli nedostatku dat u těhotných a kojících běžně neužívá, pokud by vysloveně nedoporučil lékař.

Uchovávání

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží nať řepíku nebo extrakty nejméně 2 roky.