Jitrocel kopinatý

Latinský název: Plantago lanceolata L.

/čeleďPlantaginaceae – jitrocelovité/

Cizí názvy: Ribwort plantain (GB), Spitzwegerich (D), Lansolada (E), babka lancetowata (PL), Plantain (F), Piantaggine/Lanciola (I), Lancet-Vejbred (DK), lándzsáz utifú (H), skorocel kopijovitý (SK), Sinirliot/Damarotu (TR)

Lidové názvy: babí listí, babka, beraní jazyk, beraní ocas, celník, celníček, cendolín, hojílek, jazejček, jitrocel špičatý, jitrocíl, kominík, ranocel, skorocel

Používaná část rostliny: list

(Plantaginis folium)

Doba sběru: Listy sbíráme v období květen–září, když jsou dostatečně narostlé, a to srpem nebo je uřezáváme nožem u země, ještě než se objeví stvoly. Nesbíráme za vlhka.

Sušení, sesychací poměr:

Listy se suší bezprostředně po sklizni v tenké načechrané vrstvě na lískách při dobrém větrání. Při manipulaci je nutno je obracet, ovšem pouze před dosušením, jinak se listy lámou. Nevhodné je pomalé sušení, které způsobuje černání listů. Suší-li se umělým teplem, nesmí teplota přestoupit

40 °C. Správně usušená droga si zachovává zelenou barvu. Zčernalé a zhnědlé listy se musí z materiálu odstranit, protože obsahují rozkladné polymerní produkty hlavní účinné látky aukubinu.

Sesychací poměr je 5 až 6 : 1.

Oblasti výskytu:

Jitrocel je domácí téměř po celé Evropě i severní a Střední Asii, roste na loukách, na polích a v příkopech, dnes je zavlečen prakticky do všech světadílů.

Droga pochází sice většinou ze sběru, ale úspěšně se zavádí i pěstování rostlin. U nás byla například vyšlechtěna odrůda Libor, která při vysetí na jaře dává ještě v témže roce i 3 sklizně.

Obsažené látky:

Obsahuje obvykle 2–3 % iridoidních glykosidů, hlavně aukubin a katalpol, dále asperulosid, globularin a metylester desacetylasperulosidové kyseliny. V rozsahu 2–6,5 % se udává obsah slizovitých látek, které jsou arabinogalaktanového, glukomananového a ramnogalakturonanového typu. Flavonoidy zahrnují zejména apigenin a luteolin, stejně jako jejich deriváty apigenin-6,8-di-C-glykosid, luteolin-7-O-glukuronid, luteolin-7-O-glykosid a 7-O-glukuronid-3'-glykosid a v menším množství též 7-O-glukuronyl-glykosidy apigeninu a luteolinu i lineární (1-6)-α-D-glukan. Třísloviny jsou v průměru zastoupeny v množství 6,5 % a dále jsou v jitroceli kopinatém obsaženy volné fenolické kyseliny jako  p-hydroxybenzoová, protokatechinová, gentisová, chlorogenová a neochlorogenová.

Historie tradice použití:

Již v 16. století hovoří Mattioli o účincích jitrocelů v části svého herbáře O jitroceli kapitola, přičemž kopinatý uvádí jako: „jitrocel menšý“, latinsky Plantago longa.

Použití:

Vnitřně:

Při katarech horních cest dýchacích, kdy též mírně podporuje odkašlávání. V ústní dutině při zánětech sliznice a parodontických problémech spojených s krvácivostí dásní.

Zevně:

Rozdrcené, resp. rozmačkané čerstvé listy mají tlumivý účinek na rozvoj alergické reakce po bodnutí hmyzem a následné zánětlivé procesy – je potřeba je aplikovat bezprostředně po štípnutí a ponechat na kůži několik minut.

Dávkování:

Vnitřně: 

Průměrná dávka pro dospělé a seniory je 3–6 g listů v odpovídajících přípravcích. U dětí pak 1–2 g ve věkové skupině 1–4 roky, 2–4 g v rozmezí 4–10 let a 3–6 g ve věku 10–16 let.

Extrakty (výtažky, výluhy):

Tekuté aplikační formy, jako nejběžnější jitrocelový sirup s obsahem různě koncentrovaných extraktů, nejčastěji tekutý extrakt (1 : 0,8–1,2); směsi etanol/voda 20 %–40 % (V/V), dále aplikační formy jako tablety nebo tobolky s obsahem různě koncentrovaných suchých extraktů, kdy je vyluhovadlem hlavně voda (3–6 : 1); obvykle v kombinaci s jinými látkami rostlinného původu.

: V čajích by neměly být obsaženy listy jiných druhů jitrocelů, jako je Plantago major (jitrocel větší) a Plantago media (jitrocel prostřední) nebo exotičtější Plantago ovata (jitrocel vejčitý). V lékopisné a farmaceutické literatuře tradovaná možnost záměny, resp. příměsi listu jedovatého náprstníku vlnatého (Digitalis lanata) je velmi nepravděpodobná, už kvůli vyšší ceně a využití náprstníku pouze pro izolaci čistých kardiotonických glykosidů (lanatosid C a digoxin), nehledě na úplně odlišný habitus rostlin ve sběru i pěstování.

:

Neexistují žádné údaje o nebezpečnosti jitrocele, ovšem v souladu s principem předběžné opatrnosti by jej neměly používat těhotné a kojící ženy, pokud jim není přímo doporučen lékařem.

Uchovávání: Jitrocel uchováváme při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu. V temnu a suchu vydrží sušený rozdrobněný jitrocelový list nejméně 2 roky, sušené extrakty pak nejméně 3 roky.