Máta peprná

Latinský název: Mentha x piperita L. (uvnitř rodu je 25-30 druhů a různých hybridů)

(čeleď Lamiaceae - Hluchavkovité)

Cizí názvy: MENTHE POIVREE (F), PFEFFERMINZ (D), PEPPERMINT (GB), MENTA (E),         PEPPARMYNT (S), MÄTA PIEPORNÁ (SK)

Lidové názvy: balsaminta, fefrmincka, fafrmenica, balšám, větrová bylina, bylina Matky Boží, koření fefrmintové, máta pepřová, máta saracénská, máta zahradní, minta, nána, nátkovice, peprnej balšám, větrové koření

Používaná část rostliny: list, nať (Menthae piperitae folium, Menthae piperitae herba)

Doba sběru: červen – září

Sušení, sesychací poměr

Nať máty se sklízí zejména před květem, kdy doroste do výšky asi 20 až 30 cm. Listy sklízíme stejným způsobem, oddělujeme ale ještě před sušením. Suší se na lískách nebo sítech ve vrstvě do 5 cm na stinných a vzdušných místech nebo v sušárně. Nať sušíme vždy ve stínu a během sušení dostatečně větráme. Při použití umělého tepla nesmí teplota překročit 40°C, jinak by se ztrácela silice.

Sesychací poměr: list 5:1, nať 4:1

Oblasti pěstování

Větší množství jsou produkována v Německu, Bulharsku, Španělsku a zejména v USA, kde jsou speciální odrůdy na získávání mátové silice destilací s vodní párou.

Obsahové látky

Máta obsahuje silici (1 - 3%) s různými obsahovými látkami v závislosti na odrůdě (zejména menthol, menthon, menthylacetat, cineol, menthofuran), fenylkarbonové kyseliny (kávová, kumarová, ferulová, rozmarýnová), pentacyklické triterpeny a flavonoidy (apigenin, diosmetin, luteolin, xanthomikrol, gardenin D, gardenin B).

Historie tradice použití

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích „ máty zahradní“ v části svého herbáře.

Použití: Tradiční léčivá a kulinářská rostlina používaná jako pomocný prostředek při mírných trávících obtížích, nechutenství provázeném nadýmáním, pocitem plnosti střev z plynatosti. Dále pak při zánětlivých onemocněních zažívacího traktu, žlučníku a žlučových cest.

Máta peprná je velmi populární aromatická a kořeninová rostlina povzbuzující trávení, tvorbu a vylučování žluče, zmírňuje nadýmání a uvolňuje mírné střevní křeče. Přidává se též do různých čajových směsí a pokrmů za účelem vylepšení chuti (např. známá je také anglická mátová omáčka z chuťově výborné odrůdy Mitcham).

Dávkování a příprava nálevu

Vnitřně: 1 čajová lžička máty se přelije ¼ l vroucí vody a nechá se 15 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se obvykle 2 - 3x denně. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Zevně: 1 polévková lžíce máty se přelije ¼ l vroucí vody a nechá se 15 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Nálev se používá několikrát denně zejména ke kloktání a výplachům dutiny ústní. Připravuje se vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy, silice)

Extrakty a hlavně izolovaná silice se používají u doplňků stravy ve formě tobolek s prokázanou účinností u poruch trávení (zejména tzv. dolní dyspeptický syndrom doprovázený značnou plynatostí). Jinak je silice běžnou součástí cukrovinek a některých likérů. V kosmetice se užívají nizoláty do ústních vod a zubních past, ale zde je mátová silice často nahrazována syntetickým mentolem.

Zvláštní upozornění pro použití 

Není vhodná větší konzumace některých druhů máty, které mají v silici odlišné složky zejména máta polej, Mentha pulegium ( tzv.pennyroyal) která obsahuje v silici 62 - 97% pulegonu, který může být ve vyšších dávkách toxický pro játra. Tato rostlina se však u nás běžně nepoužívá a jiné druhy máty obsahují maximálně 4 % této látky v silici.

Těhotenství a kojení 

Při dodržování doporučovaných dávek a způsobu použití mohou užívat i těhotné a kojící ženy.

Uchovávání

Při teplotě do 25°C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží máta i extrakty nejméně 2 roky.