Kozlík lékařský

Latinský název: Valeriana officinalis L.

(čeleďValerianaceae - Kozlíkovité)

Cizí názvy: VALÉRIANE (F), BALDRIAN (D), VALERIAN (GB), VALERIANA (I), VALERIÁNA (SK)                            

Lidové názvy: baldrián, baldrán, baldryján, čertikus, dřevenák, kocúrník, kočičí kořen, kozilec, kozelec, odole, odolen, odolenový kořen, paldrán, valerián, valeriána.

Používaná část rostliny: kořen (valerianae radix)

Doba sběru: říjen

Sušení, sesychací poměr

Sušíme na sušárně teplotou do 40 °C. Optimálně usušené kořeny se musí s praskotem lámat. Při použití umělého tepla nesmí teplota rovněž překročit 40 °C, jinak by se ztrácela silice.

Sesychací poměr u kořene je: 4:1

Oblasti pěstování

Pochází prakticky pouze z pěstování, větší množství jsou produkována v Německu, na Balkáně,  omezeně také v ČR, kde existuje uznaná odrůda Trazalyt. 

Obsahové látky

Kozlíkový kořen obsahuje silici (0,3 - 0,4 %) hlavně s obsahem monoterpenů, které jsou hlavně ve formě jejich esterů, seskviterpeny a seskviterpenické kyseliny jako acetoxyvalerenová kyselina, hydroxyvalerenová a valerenová kyselina. Charakteristický nezaměnitelný pach je dán isovalerenovou kyselinou, jejím esterem bornyisovalerenátem a kafrem.

Obsahuje též chlorogenovou kyselinu, kávovou a zejména isoferulovou kyselinu v závislosti na původu a klimatu.

Typické další látky tvoří cca 0,5 až 2% valepotriátů (iridoidních látek) s hlavní složkou valtrátem. Tyto látky jsou značně nestabilní a rychle se rozkládají při vyšší teplotě, dlouhém skladování a zpracování. Valepotriáty se prakticky nevyskytují ve vodných a vodně alkoholických extraktech již během několika dnů a navíc se rozkládají v gastrointestinálním traktu. Hlavními degradačními látkami jsou baldrinal a homobaldrinal. Významný je též obsah kyseliny gamma-amino máselné (GABA), glutaminu a argininu a také malých množství flavonoidů 6-methylapigeninu a hesperidinu.

Historie tradice použití

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích „Kozlijku“ v části svého herbáře.

Použití

Příznivě působí při nervových problémech, obvykle se podává pro uklidnění při nespavosti, stresech, bolestech hlavy a nervovém předráždění, kdy vyvolává mentální relaxaci. Při lehčích formách nespavosti a zejména potížích při usínání je možno použít navečer a opakovaně cca ½ hod. před spaním. Protože ke klinickému účinku přispívají různé látky kozlíku (seskviterpeny, lignany, flavonoidy) a zahrnují interakce s GABA-systémem a receptorem 5-hydroxytryptofanu (5-HT1A), pro spánek a probouzení je dávkování vždy individuální podle reakce jedince.

Dávkování a příprava nálevu

Vnitřně: 0,3-1 g tj. malá kávová lžička kozlíkového kořene se nechá za studena 10 - 12 hod. vyluhovat 200 ml vody v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se individuálně po zahřátí na vlažnou teplotu. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (výtažky, výluhy, silice)

Protože v alkoholu více rozpustné látky účinkují více na výše zmíněný cirkadiánní receptor (5-HT1A), používá se spíše tinktur s vyšším obsahem lihu cca 70 % (V/V) a suchých extraktů z této koncentrace vyluhovadla obvykle v poměru 5:1, které se individuálně dávkují až do množství 3,6 g přepočtu na suchý kořen jako max. denní dávky.

Zevně: používá se pouze v balneologii zejména v německé jazykové oblasti (100 g na 1 litr vroucí vody).

Zvláštní upozornění pro použití

Aroma a přetrvávající pach je nevýhodou kozlíku pro citlivé jedince, ale kdo je schopen si na něj zvyknout zjistí, že jeho užívání uklidňuje a uvolňuje, aniž by vyvolával útlum a omezoval schopnost soustředění. Nevyvolává tedy ospalost po nočním užití a neovlivňuje zásadně schopnost řídit vozidlo a používat stroje, pouze cca 2 hodiny před takovouto činností by se preventivně neměl brát.

Těhotenství a kojení

Vzhledem k popisovanému silnému a pronikavému pachu není vhodný pro těhotné a kojící ženy, pokud by výslovně nedoporučil lékař.

Uchovávání

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží kozlík nejméně rok, sušené extrakty pak nejméně 2 roky.