Česnek kuchyňský

Latinský název: Alium sativum L.

(čeleď Alliaceae - Česnekovité)

Cizí názvy:  AIL (F), KNOBLAUCHZWIEBEL (D), GARLIC (GB), ALIO (I), CESNAKOVÁ CIBUĽA (SK)  FOG HAGYMA (H), AJO COMÚN (E).                          

Lidové názvy: Božská pomoc, cibule dryáková, knobloch, všelék chudých.

Používaná část rostliny: cibule (ALLII SATIVI BULBUS RECENS).

Doba sběru: červenec-srpen.

Sušení, sesychací poměr: česnek se nesuší, pouze se po očistění nechává oschnout a pro léčitelské účely se používá čerstvý.

Oblasti pěstování: pochází pouze z pěstování, větší množství jsou produkována ve Španělsku, Maďarsku, Slovensku, Itálii a Francii i u nás. Největší produkční plochy jsou v Číně, Indii, Egyptě a Japonsku a v oblasti Ameriky pak v Mexiku, Argentině a USA, zejména v Kalifornii.

Obsahové látky: česneková cibule obsahuje těkavé látky, sirné látky typu silice (0,1-0,25 %) hlavně diallyldisulfid v množství cca 60% a dále zejména tzv. alliiny (označované ′ACSO′), hlavně S-alk(en)yl-L-cystein sulfoxidy a γ-glutamyl-S-alkylcysteiny  v závislosti na původu a klimatu. Typické páchnoucí další látky vytvářejí charakteristické aroma, které vzniká teprve enzymem allinázou poškozením/krájením cibule jako tzv. allicin - lipofilní sirná sloučenina. Významný je též obsah ajoenu, což je  4,5,9-trithiododeka-1,6,11-trien-9-oxid, který se vyskytuje hlavně v olejových macerátech a extraktech. Kromě toho česnek obsahuje různé aminokyseliny, flavonoidy (hl.glykosidy kvercetinu) a fenolické látky jako ferulovou kyselinu, protokatechinovou kyselinu a floroglucinol, dále pak steroly a saponiny.

Historie tradice použití: již v 16. století má Mathiolli kapitolu „Cžesnek zahradnj y polnj “ která pojednává o účincích česneku v části svého herbáře.

Použití: historicky získala rostlina v globálním měřítku použití jako koření, zelenina a později jako léčivá rostlina v koncentrovaných farmaceutických produktech různého typu. Byly prokazovány účinky antiaterogenní (snížení kornatění cév) a snižující hladinu krevních tuků. Rovněž různé experimenty vykazovaly zvýšení odolnosti cév a zlepšení průtoku krve vzhledem k rozpouštění sraženin a bránění srážlivosti krevních destiček a při dlouhodobějším užívání 0,9 g standardizovaného česnekového prášku byl prokázán i účinek proti vysokému tlaku. Dosti významné doklady o účinnosti česnekových extraktů byly získány v oblasti snižování růstu různých Gram-negativních a Gram-positivních bakterií a také plísní. Rovněž omezuje růst různých nežádoucích prvoků jako např. Giardia lamblia, Opalina ranarum, O.dimidicita, Balantidium entozoon, Entamoeba histolytica, Trypanosoma, Leishmania,  Leptomonas a Crithidia a úspěšně vypuzuje střevní parazity, jako např. škrkavku ( Ascaris lumbricoides).

Dávkování přímých aplikačních forem: Vnitřně: Obvykle se užívá průměrná dávka 4 g čerstvého česneku denně (což by měl být 1 dobře vyvinutý stroužek) a ekvivalentní přípravky, např. 0,5-1 g tj. malá kávová lžička sušeného česnekového prášku během jídla. V ostatních případech se jedná o ekvivalenty těchto množství. Při opakovaných infekcích horních cest dýchacích se doporučuje pro dospělé 2-4 sušeného česneku, nebo 2-4 ml tinktury (1:5, 45% ethanol) 3 x denně.

Extrakty (výtažky, výluhy, silice): česnekové extrakty nebo tinktury se získávají z čerstvého materiálu směsí vody a ethanolu (u suchých extraktů i methanolu) v různém poměru. Přítomnost methanolu a ethanolu inaktivuje enzymy jako alliinasu a peroxidasu a přispívá k jejich stabilitě. Někdy jsou tyto tekuté extrakty úplně odpařeny či sušeny ve sprejových sušárnách. Nicméně úplnější obsah různých látek mívají česnekové maceráty (výluhy za studena) v rostlinném oleji, kdy se lépe rozpouštějí některé lipofilní látky. Česneková silice se získává destilací s vodní párou z drcených paliček česneku – 1 g červeno-hnědé tekutiny je ekvivalentní 0,9 kg čerstvého česneku nebo 200 g sušeného prášku. Pro nepříjemný pach se ze silice nepoužívá přímo ale po naředění rostlinným olejem je zakapslována. Také se používá šťáva získaná po rozdrobení mletím, která se nechává 15 až 60 minut fermentovat v tanku a poté se lisuje a dekantuje, ovšem po zahřátí se musí sterilovat teplem.

Zvláštní upozornění pro použití: aroma a přetrvávající pach z dechu a kožních pórů je nevýhodou česneku pro citlivé jedince, ale kdo je schopen si na něj zvyknout zjistí např. pozitivní účinky na trávení. (Tzv. česnek medvědí, Allium ursinum, rostoucí planě v listnatých lesích je botanicky jinou rostlinou, ale obsahuje podobné sirné látky popsané výše jako ACSO ).

Těhotenství a kojení: přes popisovaný silný a pronikavý pach není v přiměřeném množství nevhodný pro těhotné a kojící ženy, i když je známo, že obsahové látky přecházejí do mléka – zde se ovšem jako zajímavost uvádí, že takto kojené děti mají lepší pitné návyky.

Uchovávání: při teplotě do 25 °C, v otevřeném obalu, v temnu a suchu vydrží česnek nejméně 6 měsíců, sušené extrakty pak nejméně 2 roky.