Reveň kadeřavá

Latinský název: Rheum rhabarbarum L.

(syn. Rheum undulatum L.)

(čeleď Polygonaceae – rdesnovité)

Cizí názvy: rhubarb (GB), Rhabarber (D), rhubarbe (F), rabarber (DK), rabarber (NL), ruibarbo (E), ruibarbo (PT, rabarber (S), raparperi (SF), kurdlehine rabarber (EST) rabarbar kędzierzawy (PL), BG:

вълнообразният ревен (BG), ραβέντι (GR), rebarbara (H), rabarbra (NO),  rabarbari (ISL), rebarbora vlnitá (SK).

Lidové názvy: rabarbora, rebarbora, rebarbora kuchyňská, rebarbora koláčová, rheumbarbarum

Používaná část rostliny: řapíky listů, kořen

(Rhabarbari petiolus, radix)

Doba sběru/sklizně: řapíky s lity od dubna do konce června, kořeny v říjnu (řapíky se sklízí nejdříve druhý až třetím rokem od vzejití, v případě kořenů i u rostlin víceletých). Reveň rychlená ve sklenících může mít i listové čepele. Listové čepele reveně pěstované volně musejí být čistě odříznuty nejvýše 5 cm od vrcholu řapíku.

Sušení, sesychací poměr:

Řapíky se používají čerstvé, pouze tepelně upravené.

Kořeny sušíme na sušárně teplotou do 40 °C s dobrým prouděním vzduchu. Optimálně usušené kořeny se musí s praskotem lámat. Při použití umělého tepla nesmí teplota rovněž překročit 40 °C, jinak by kořeny černaly. Sesychací poměr u kořene je cca 4:1.

Oblasti pěstování:

Pochází prakticky pouze z pěstování, větší množství jsou produkována v celé Evropě, hlavně na Balkáně i omezeněji v ČR, kde se zařazuje mezi jedlou, tzv.ostatní listovou nebo řapíkatou a stonkovou zeleninu. Pro dodávky v čerstvém stavu platí NORMA EHK OSN FFV-40 týkající se uvádění na trh a kontroly obchodní jakosti REVENĚ v mezinárodním obchodu mezi členskými státy.

Obsahové látky

Typické látky řapíků tvoří betakaroten, vitamin C a minerální látky. Kořeny pak obsahují žlutá antrachinonová barviva, hlavně rhein a chrysofanol-8-O-glukosid, dále flavonoidy, organické kyseliny a třísloviny.

Historie tradice použití

Již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích v části svého herbáře „O Rhabarbarum Kapitola“, ovšem s ohledem na popis a vyobrazení není záměna s příbuzným druhem Rheum vyloučena. Jedlá reveň, známá též jako anglická reveň se začala s jistotou pěstovat pro mohutné řapíky a kuchyni v zahradách Británie během 18. století.

Použití:

Příznivě působí pro fyziologickou tekutost krve, a tedy tradičně pro podporu oběhu krve a fyziologii normálního krevního tlaku a metabolismu zejména ve frankofonní oblasti.

Dávkování a příprava nálevu:

Vnitřně: 1-2 g tj. čajová lžička reveňového kořene se nechá min. 5 min. vyluhovat přelitím 250 ml vroucí vody v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Pije se individuálně, zhruba ½ šálku 2 x denně, hlavně na noc. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.

Extrakty (odvary):

Zevně: pro barvení na rusý odstín, kdy se vaří 150 g reveňového kořene v ½ l suchého kyselejšího vína, dokud se neodpaří polovina tekutiny. Přecezený koncentrát se vtírá do vlasů jako běžné barvivo a ponechá uschnout.

Zvláštní upozornění pro použití:

Je potřeba mít na paměti relativně vysoký obsah kyseliny šťavelové (0,4-1,3 %), která váže vápník a ovlivňuje tedy jeho fyziologické hladiny v těle.

Zejména může být její obsah vysoký v tzv. bulharské reveni Rheum rhaponticum, která navíc obsahuje i nežádoucí estrogenně působící stilbenový derivát rhaponticin, jehož obsah by měl být v reveni kadeřavé minimalizován.

Těhotenství a kojení:

Vzhledem k výše popisovanému obsahu kyseliny šťavelové a fytoestrogenům není vhodná pro těhotné a kojící ženy.

Uchovávání:

Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném obalu, v temnu a suchu vydrží kořeny nejméně 3 roky.