Měď (Cu)

V přírodě se vyskytuje jak ryzí, tak ve sloučeninách jako chalkopyrit, chalkosin, malachit a azurit. Obsah mědi v organizmu je poměrně malý a mění se s příjmem mědi v potravě. Tělo dospělého člověka obsahuje přibližně 100 až 150 mg. V organizmu se vyskytuje nejčastěji ve formě nejrůznějších proteinů s enzymatickou aktivitou. Měď se vstřebává především v žaludku a tenkém střevě. Doporučená denní dávka není stanovena.

Měď je nezbytná pro krvetvorbu, katalyzuje vstup železa do hemoglobinu. Je nutná pro tvorbu pigmentů a vlasů (keratinu). Měď je součástí mnoha enzymů. Nedostatek mědi ve výživě člověka se vyskytuje pouze vzácně, jelikož přítomnost mědi ve stravě člověka je dostatečná. Příznaky případného deficitu mědi je anemie, zpomalení růstu, pokles příjmu potravy, vyvolává i poruchy reprodukce. Jedním z výrazných příznaků deficitu mědi je tzv. achromotrichie - depigmentace vlasů a chlupů.

Dlouhodobý nadbytek způsobuje zvýšené ukládání mědi do jater a může se vyvinout cirhóza. Jednorázový vysoký příjem mědi, řádově v gramech, je toxický a způsobuje otravy vedoucí k hemolýze (rozpadu červených krvinek) a poškození jater a mozku.

Odkud čerpáme měď?

Přirozenými zdroji mědi jsou obiloviny, luštěniny, brambory, vejce a maso.