V přírodě se vyskytuje především v magnezitu, dolomitu a křemičitanech. Jeho podíl z tělesné hmotnosti je 0.03 - 0.05 %. Nachází se v kostech a zubech (60 - 70 %), svalech (25 %) a pouze 1 % je obsaženo v mimobuněčné tekutině. Hořčík se vstřebává především z tenkého střeva, méně ze žaludku, tlustého a slepého střeva. Střevo má významnou regulační schopnost. Vstřebávání hořčíku je podporováno glukózou. Vylučuje se především močí, zčásti i potem.
Zajímavost: Tělo dospělého člověka obsahuje přibližně 25 g Mg. Doporučená denní dávka: DDD je stanovena vyhláškou na 375 mg. Jedním z vážných civilizačních problémů je právě nedostatek hořčíku. Potrava je na Mg relativně chudá a předpokládá se, že v důsledku našich stravovacích zvyklostí přijímáme 60 % DDD. Tento negativní jev je navíc posílen zvyšující se konzumací alkoholických nápojů a dlouhodobě působícím psychickým zatížením. Pokud je strava nevyvážená a v jídelníčku převládají tuky a sladkosti, je třeba dodat organismu více hořčíku. Strava bohatá na vápník, bílkoviny a tuk snižuje absorpci a zvyšuje vylučování hořčíku.
Hořčík je nezbytný pro tvorbu kostí a důležitý je v procesu srážení krve, zároveň je součástí mnoha enzymů. Jeho účinek je takový, že uvolňuje napětí a navozuje relaxaci. Velké množství hořčíku vyvolává útlum centrálního nervového systému, vymizení reflexů a ochrnutí svalstva. Dlouhodobý nadbytek hořčíku způsobuje ospalost, pokles příjmu potravy. Zvýšený příjem Mg tělo vyloučí okamžitě ven a navíc dochází k výraznému zvýšení střevní peristaltiky a k vyvolání průjmů.
Nedostatek vyvolává poruchy nervové činnosti projevující se zvýšenou dráždivostí až křečemi. Prvními příznaky nedostatku Mg bývají většinou křeče v lýtku při ranním vstávání. Postupně se může objevit nepravidelnost srdeční činnosti a úzkostné stavy. Druhou závažnou příčinou, vyvolávající nedostatek Mg je stres. Hořčík je nezbytným prvkem pro činnost hypofýzy, která spouští hlavní obranné mechanismy, které mají důsledkům stresu čelit.
Odkud čerpáme hořčík?
Přirozenými zdroji hořčíku jsou zelené části rostlin (je součástí chlorofylu), luštěniny, zelenina, ovoce, obiloviny, semena, brambory. Vhodným zdrojem Mg je rovněž minerální voda, např. Magnesia.