Léčivé rostliny – historie a současnost

Lidská civilizace využívala různé druhy rostlin na základě pozorování účinků na organismus metodou zkoušek a omylů (empirie) v posledních 5 tisících letech, v době prehistorické i historické.

Šlo zejména o oblasti Mezopotámie, starověkého Egypta a řecké i římské civilizace, odkud byla středověkou citací, klášterními zahradami a dalším rozvinutím herbářů a bylinářů přenesena do současné doby, kdy existuje tradiční potravinářské či kulinářské využití i tzv. tradiční rostlinná léčiva.

Základní model užití rostlin a rostlinných látek popsal již Plinius Starší (23-79 n. l.) ve svém stěžejním díle Naturalis Historia a další latinští autoři (Lucretius, Virgilio, Varro aj.). Popisovali, jak se v antické společnosti užívaly čerstvé nebo různě zpracované rostliny a rostlinné části pro udržení zdraví ve stravě formou kořeněných přísad, omáček, octů a medů.

V raném středověku byl největší autoritou edikt císaře Karla Velikého Capitulare de Villis, který jmenovitě uvádí závazné doporučení, co pěstovat v klášterních zahradách typu Hortus Simplicium (cca kolem roku 795 n. l.). Je zde latinsky uvedeno 71 rostlin a 15 druhů ovocných stromů užitečných pro rozvoj zdravé civilizace.

Léčivé rostliny ve středověku

V pozdějším středověku se stalo v tuzemsku základní referenční publikací vydání herbáře Petra Ondřeje Matthioliho (1501-1578) z roku 1544, který do češtiny přeložil a upravil Tadeáš Hájek z Hájku. Vyšel v roce 1562 na „Starém Městě Pražském u Jiříka Melantrycha z Aventynu“ pod názvem  „Herbář, jinak bylinář velmi užitečný a figůrami pieknými a zřetelnými podle pravého a živého zrostu bylin...“

Tradice přešly postupně do léčitelského, lékárnického i medicínského prostředí a byly harmonicky rozvíjeny po poznání účinných látek, jejich fyziologického a léčivého účinku v závislosti na aplikačních formách, vlastní cestě podání a dávkách.

Kromě výuky na universitách a využití ve farmaceutickém průmyslu pokračovalo vždy využití v tradičních bylinářských a léčitelských sférách pod dohledem tehdejších císařsko-královských regionálních úřadů.

Léčivé rostliny ve 20. století

V modernější době, po založení první republiky, byl vytvořen základ Poradního sboru Ministerstva zdravotnictví  pro léčivé rostliny ČR,  kdy Nařízením vlády Republiky československé č. 66 z 23. února 1922 byla zřízena Ústřední komise pro sběr léčivých rostlin při tehdejším Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Zřízení tohoto orgánu bylo motivováno vznikem obdobných institucí v sousedních státech a snahou podílet se aktivně na spolupráci v oblasti sběru, pěstování a využití léčivých rostlin i na mezinárodním fóru. 

Významnou součástí činnosti komise byla činnost publikační a osvětová, která byla vždy velmi pozitivně hodnocena jak odbornou, tak i laickou veřejností. Maximální pozornost byla věnována sběru léčivých rostlin (charakter činnosti sociální) i jejich pěstování (doplňková zemědělská produkce). Komise měla v minulosti své pobočky v Brně a Bratislavě. Po druhé světové válce byla tato instituce pověřena Ministerstvem zdravotnictví organizací využití rostlinné surovinové základny pro farmaceutický průmysl. Prostřednictvím krajských a okresních poradních sborů komise pracovala na celém území republiky.

Ústřední poradní sbor Ministerstva zdravotnictví pro léčivé rostliny (ÚPSLR) a jeho statut byly nově potvrzeny ministryní zdravotnictví s účinností od 1. 12. 2002. ÚPSLR je poradním orgánem ministerstva pro řešení úkolů souvisejících se zpracováním, distribucí a využitím léčivých rostlin.

V posledních letech ÚPSLR řeší problematiku týkající se produkce, výroby, distribuce a využití léčivých rostlin. Současně aktivně spolupracuje s ostatními orgány státní správy, odbornými profesními organizacemi (např. ČLK), vybranými vysokoškolskými fakultami, výzkumnými ústavy, výrobci, distributory a dalšími zainteresovanými subjekty. Podílí se také na přípravě legislativy Ministerstva zdravotnictví týkající se oblasti léčivých rostlin, spolupracuje s Hygienou výživy a předmětů běžného používání a Českou asociací pro speciální potraviny. Existuje též propojení do nevládních struktur ES (EBF), Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a lékové agentury (EMA).

ÚPSLR se významně spolupodílí na osvětové a vzdělávací činnosti. Pravidelně jsou pořádány výstavy léčivých rostlin v Brně a semináře o léčivých rostlinách v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Jednotliví členové ÚPSLR se aktivně účastní i dalších specializovaných akcí, seminářů a konferencí, jak u nás, tak i v zahraničí.

Hlavním cílem osvětové činnosti je omezit některé negativní dopady volného prodeje, nekvalifikovaného léčitelství a propagace léčivých rostlin laickou veřejností.

Velká pozornost je věnována péči o rostlinnou surovinovou základnu a snaze o udržení její stability. V rámci mezirezortních aktivit je již tradiční spolupráce s Ministerstvem zemědělství (odbor rostlinných komodit) a specializovanými zemědělskými podniky, směřující k oživení pěstování léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (LAKR).

Autor článku: RNDr. Václav Bažata (člen Ústředního poradního sboru pro léčivé rostliny Ministerstva zdravotnictví ČR a člen představenstva European Botanical Forum Brussels)